Iva Pekárková: Sežraly vám úrodu? Sežerte je!
Kobylky – jedna z biblických pohrom –, lidem ničí úrodu už od dob začátků zemědělství. Ani Bible o nich ale nehovoří pouze jako o zlu.
Čtěte také
V Leviticu stojí: „Jen to smíte jíst z veškeré létající havěti chodící po čtyřech, co má skákavé nohy, jimiž skáče po zemi. Smíte z nich jíst tyto: různé druhy kobylek, jako arbe, soleám, chargól a chágáb. Ale ostatní létající čtyřnohá havěť bude pro vás hodna opovržení.“ – Zatím jsem nezjistila, jestli je „čtyřnohá havěť“ chyba překladu, anebo jestli tehdejší psavci neuměli do šesti počítat.
O Janu Křtiteli bylo známo, že jí kobylky a med divokých včel. Už ve své době byl ovšem považován za poněkud excentrického, kobylky zřejmě nepatřily k běžnému lidskému jídelníčku. Judaismus jejich konzumaci ale povoluje, kobylky jsou, jako jediný hmyz, košer.
Nejobávanějšími žrouty úrody jsou kobylky dvou druhů – někdy se uvádí až deseti druhů, to je ale spíš než co jiného problém moderní taxonomie.
Čtěte také
Schistocerca gregaria, známá jako „pouštní kobylka“, česky saranče pustinné nebo saranče všežravé, řádí v severní Africe, na Středním Východě a v jihovýchodní Asii a je považované za nejničivější, protože se nejrychleji rozmnožuje, v obrovských mracích zastiňujících slunce se střelhbitě přesouvá z míst, kde je už všechno sežrané, na místa nová, a každý jedinec je schopen za den zkonzumovat tolik, kolik sám váží.
Locusta migratoria, saranče stěhovavé, ničí úrodu o poznání pomaleji, zato ale na větší části světa: v Asii, Africe, Austrálii, na Novém Zélandu.
Rostlinné bílkoviny místo živočišných
Když vám úrodu sežerou kobylky – tedy, správnější češtinou, sarančata –, nejlepší způsob, jak nezůstat o hladu, je sežrat kobylky, tohle lidstvo ví už mnoho tisíc let. To až nám, jedincům rozmazleným moderním světem, se hnusí představa, že se živíme hmyzem. Přitom jsou kobylky výborné a jejich maso bývá zdravější než maso, které běžně jíme.
Čtěte také
Jen je třeba si dát pozor na zbytky pesticidů, kterými se je lidé pokoušejí hubit, a které můžou být nebezpečné i pro nás.
Kobylky chutnají výborně. Jde jen o to je umět připravit. Mí příbuzní to umějí.
V Nigérii, kde kobylky už mnoho set let v 12–20letých intervalech ničí úrodu, leckterého gurmána potěší, když oblohu zakryjí mračna těchhle malých žroutů. Hned se se zásobou pytlů vypraví na lov.
Tím nahradí rostlinné bílkoviny kobylkami sežrané živočišnými bílkovinami z kobylek a zároveň sníží počet kobylek. Pár stovek lovců dokáže zlikvidovat hejno kobylek stejně rychle, jako kobylky dokážou zničit úrodu. Než se nadějí, už se, krátce povařené a s utrhanými nožičkami, praží na pánvi.
Když můj skoromanžel naposled zavítal do vlasti, byla nějakých sto kilometrů od jeho domu zrovna menší kobylková pohroma. Na tržištích jste za lidovou cenu mohli koupit skvělé pražené kobylky. K. jich koupil asi kilo a chystal se je dovézt do Londýna.
Jenže se to nepovedlo. Kontrola na letišti v Lagosu se jich zmocnila, zabavila je, a když se zklamaný K. vzdaloval směrem k letadlům, za zády se mu ozývalo křupání a mlaskání. Jak říkám: je to velká pochoutka.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
