Iva Pekárková: Prosím, vraťte Janě ušetřený čas

1. listopad 2022

Když jsme vyrůstaly – má kamarádka Jana a já – čas se neměnil. Tím teď nechci říct, že v sedmdesátých letech v Československu nebyl čas jediná přilnavá, protivná šeď a že se po celé desetiletí jeden rok od druhého ničím nelišil, snad jen pozvolným houstnutím té šedi. Tak to bezesporu bylo.

Teď ale mluvím o posunutí času o hodinu vždycky na jaře a na podzim. Vždycky jednu jarní neděli bylo zničehonic o hodinu víc. Nešťastníkovi, který si včas nezjistil, že se čas posunul, ujížděly vlaky a všude chodil pozdě. Následující pondělí pak mnozí z nás měli velikou potíž se vstáváním. Ta hodina nám prostě chyběla.

Čtěte také

O jedné podzimní neděli zas špatně informovaný jedinec přicházel všude o hodinu dřív a divil se, kde se ten čas vzal. Velká část lidstva patří mezi sovy, a tak měl málokdo potíž přešaltovat se na nový čas, když v pondělí ráno vstával do práce. I tak si mnozí na extra hodinu zvykali několik dní.

„Letní čas“ nebo, neohrabaně přeloženo z angličtiny, „čas na ušetření denního světla“ zavedli někdy v roce 1980. A od toho momentu má kamarádka Jana trpí.

Někteří z nás jsou zjevně přizpůsobivější, co se změny časových pásem týče, jiní chytí protivný jet lag, i když se časové pásmo posune o pouhou hodinu. Jana patří mezi ty druhé. Za víc než čtyřicet let si na to nezvykla. Hodina na jaře ztracená jí chybí celé léto, až do podzimu, kdy se čas zase změní na běžný. Po víc než čtyřiceti letech toho začíná mít vážně dost.

Co nám na jaře seberou, to nám na podzim zas vrátí 

Čtěte také

Nevím, jak moc se vyplácí tahle změna času z hlediska „ušetření denního světla“. Je fakt, že lidé, kteří musejí každý den ve stejnou hodinu vstávat, ráno tolik denního světla neprospí. Je otázka, čemu se tím pomůže.

Pracovníci v zemědělství vesměs říkají, že jim tyhle změny času způsobují jen potíže: domácí zvířata neznají hodiny, a tak se dožadují podojení, nakrmení či vypuštění na pastvu pořád ve stejnou dobu, ať hodiny říkají cokoli. Ještě jsem nemluvila s farmářem, který by nechtěl mít hodinky nastavené celý rok stejně.

Iva Pekárková

I kdyby se díky letnímu času skutečně ušetřilo mnoho člověkohodin denního světla, je otázka, jestli to stojí za člověkotýdny depresí, jaké u mnohých jedinců vyvolává podzimní návrat běžného času. Na některé lidi má zkracování dnů silný negativní vliv, a když se v říjnu navíc změní čas a zničehonic se stmívá o hodinu dřív, těžko to nesou.

A tak se moc přimlouvám za Janu a Janě podobné jedince: prosím, vraťte jim ten ušetřený čas. Přestaňte konečně, po víc než čtyřiceti letech, dvakrát za rok z moci úřední krást a potom zase vracet jednu hodinu.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio