Iva Pekárková: Odeberete mi vzorek kde?

Ilona zjevně netušila, co ji čeká, tak proč ji zbytečně znepokojovat. Z Česka chodily strašné zprávy: výtěr z nosu je prý příšerný. „Čtyři dny jsem tu tyčinku cítil v mozku!“ svěřil se tatínek jedné mé známé.

Čtěte také

Iva Pekárková: Taková maličkost

„Mně to udělat můžou,“ prohlásila bojovně kamarádka, matka dvou předpubertálních dětí. „Ale svý holčičky trápit nedovolím.“ Nejeden statečný muž se nebojí ani tak viru, jako odebírání vzorku pro test. Je to traumatický zážitek: tyčinku prý je třeba nosem narvat až do krku. Fakt drsné.

Za pár dní volala Ilona: „Tak přišly výsledky. Je to dobrý.“

„Príma,“ řekla jsem. „A co odběr vzorku? Přežila jsi to?“

„Hele, bylo to nepříjemný. Musela jsem se několik vteřin lechtat v krku tou špachtličkou, jak to stálo v návodu. Nic moc.“

„Počkej, ty sis to dělala sama?“

„Jasně, kdo jiný? Každý jsme se tím vypulírovali v krku a poslali to do laborky.“

Tak jsem se dozvěděla, že v Británii můžete sami sobě odebrat vzorky k testování na virus. Nemělo by mě to překvapovat.

Jako tlumočnice jsem několikrát zažila, že sestra při přijímání pacienta do nemocnice předá pacientovi několik špachtliček a tyčinek obalených na konci vatou a nainstruuje ho, kde si má udělat výtěry – všechno jsou to velmi intimní místa, kde by se mohly usazovat problematické baktérie jako MRSA nebo Clostridium difficile. Předpokládá se, že to pacient zvládne, že nemá důvod fixlovat… a že si díky takovému přístupu ze strany zdravotníků zachová lidskou důstojnost.

Možná to jde i jinak

Pár známých z Česka britské metody pobouřily. Podle nich je vzorek, který neodebere odborník, naprosto bezcenný.

Ale dvě kámošky z Německa už mi říkaly, že ani v Mnichově, ani v Berlíně zdravotní sestry neprovádějí výtěr z krku nosem. Otřou vám sliznici vzadu v puse – a je to.

Tak nevím. Možná čas ukáže, že bez utrpení není výsledků a že testování v Británii nebo v Německu není tak spolehlivé.

Iva Pekárková|foto:Kateřina Janoušková

Ale možná čas ukáže, že není potřeba pacienta napůl utrápit, abychom ho lépe uzdravili.

Koneckonců se už před časem zjistilo, že není třeba všechny vitamíny a medikamenty podávat injekčně, přestože o tom byla lékařská obec dlouho přesvědčená. Nebo že není potřeba měřit dětem teplotu v zadečku, jak to dělávaly dvě generace matek. Mnohdy stačí spolknout pilulku nebo přiložit teploměr k čelu.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně