Iva Pekárková: Jak se to do prkýnka vyslovuje?
Napsala jsem článek o ohniváčkovi černočárném, který v Anglii dávno vyhynul, ale pak se znenadání objevil v postindustriální oblasti. I když se zjistilo, že je to jiný poddruh a někdo ho tam musel vysadit, lidé se sjížděli ze všech stran, jen aby mohli vidět ohniváčka ve volné přírodě. A ozval se posluchač. Soudil, že jsem latinské jméno ohniváčka, L-y-c-a-e-n-a, nevyslovila správně. Říkala jsem mu totiž „lykéna“, zatímco jemu připadalo logičtější říkat mu „lycéna“.
Čtěte také
A tak jsem šla do sebe, a pokusila se zjistit, jak se správně česky vyslovuje latinské jméno ohniváčka. Anglická výslovnost zní „lajsína“. Z toho se dá usoudit, že česká výslovnost by měla být skutečně „lycéna“.
Ale zároveň je l-y-c-a-e-n-a latinský přepis starořeckého výrazu pro vlčici, a ten se správně čte „lykéna“.
Kontaktovala jsem odborníka, dávného známého, který studoval systematickou zoologii. Řekl, že neví. A je mu to, upřímně řečeno, úplně fuk. Kdyby dával dohromady vědeckou publikaci o ohniváčcích, jejich latinský název prostě napíše.
Čtěte také
A když se odborníci přes ohniváčky baví česky mezi sebou, není potřeba to slovo říkat. Vyslovují pouze jméno druhu. „Vy si vážně myslíte, že to byl dispar? Nenechte se vysmát! Tohle byl zaručeně virgaurae.“
Teda ne že by se o tomhle dnes ještě někdo bavil, dodal zoolog. Příliš mnoho takzvaných expertů dnes analyzuje DNA, usoudí, že objevili nový druh, honem ho pojmenují a dají si za něj své příjmení. Říká se tomu devalvace druhu.
Radši to zkrátíme, aby tomu lidi rozuměli
Načež zoolog chvíli hovořil o Američanech a jejich schopnosti svou výslovností latinských jmen dokonale zmást všechny kolegy, kteří nehovoří plynnou američtinou. A pak chvíli vzpomínal na staré zlaté časy.
Stručně řečeno: Zdá se, že každý národ si latinské názvy zvířat, rostlin, hub i všeho ostatního vyslovuje po svém. Neznáme přesnou výslovnost staré latiny. Všechny dochované historické materiály jsou písemné, zvukové záznamy neexistují. I tak věřím, že se před 2000 lety nevyslovovalo „y“ jako americké „aj“ a „c“ se nevyslovovalo jako české „c“.
V dnešní zkratkovité době se už ostatně nikdo neobtěžuje s úplnými názvy druhů. Bakterie, o které se za mého mládí ještě mluvilo jako o – česky vyslovované – Escherichii coli, dnes už neuvidíte psanou jinak než E. coli. A je vymalováno. Sice se americky čte „í koulaj“, ale co už. Vždyť všichni víme, o které potvoře je řeč.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
