Iva Pekárková: Demonstrace jako folklór? Kdepak!

V některých anglických městech naleznete smaltované směrovky, které vám poradí, kam jít demonstrovat právě tak, jako kam si dojít na záchod
V některých anglických městech naleznete smaltované směrovky, které vám poradí, kam jít demonstrovat právě tak, jako kam si dojít na záchod

„Můžeš se na to vykašlat, nic tím nezměníš,“ informují mě – až příliš často – rozčarovaní kámoši, Češi, Slováci, Angličané i Američané.

Zastávají názor, že demonstrovat za cokoli ztratilo význam už koncem 60. let minulého století. Vláda, i demokratická, prostě počítá s tím, že každý její počin nalezne řadu odpůrců, z nichž mnozí budou svůj nesouhlas hlasitě projevovat, případně pořádat protestní shromáždění.

Iva Pekárková: Řepka za to nemůže!

řepka olejka

Před mnoha lety mě pobavilo, když si jedna britská dáma stěžovala na řepku – z čistě estetických důvodů.

V některých anglických městech naleznete smaltované směrovky, které vám poradí, kam jít demonstrovat právě tak, jako kam si dojít na záchod. Z demonstrací se stal folklór, tvrdí skeptikové. Svobodná média se o nich nejspíš zmíní, ale požadavkům demonstrujících nikdo nevěnuje pozornost. Na demonstrace si dnes lidi chodí jen zakřičet, zahvízdat a užít si síly davu – která bohužel stejně nic nezmůže.

Po několika masových – a stále masovějších – demonstracích v Česku, které, jak se zdá, zatím nedosáhly ničeho, jsem těmhle skeptikům bezmála uvěřila.

Naštěstí mi kamarádka Jasenka připomněla, že tyhle demonstrace, kdyby nic jiného, napomohou k vytvoření vazeb mezi lidmi, kteří touží po změně, vazeb mezi lidmi z velkých měst, malých měst a vesnic, a snad ovlivní dostatečný počet lidí natolik, abychom si v příštích volbách – snad stále ještě demokratických – zvolili lepší vládu.

Nejúčinnější je nenásilný protest

Iva Pekárková: Zahaleni do Apríla

Předseda Senátu Jaroslav Kubera hovoří při tryzně za oběti nacistické perzekuce  na Národním hřbitově v Terezíně

Znáte ten starý vtip? Pravoslavný pop, katolický kněz a židovský rabín se přou, čí Bůh je mocnější.

Tím mě povzbudila. Ještě víc mě ale povzbudila Erica Chenoweth, politoložka na Harvardské univerzitě. Pečlivě studovala stovky politických kampaní, které se udály ve 20. století, a došla k závěru, že občanská neposlušnost je zdaleka tím nejlepším nástrojem, jak ovlivňovat světovou politiku.

Podle jejího výzkumu jsou nenásilné akce dvakrát účinnější než ty, které používají násilí. Ukázněný dav s transparenty, zaplňující náměstí, má mnohem větší šanci na úspěch než dav, který převrací auta a vrhá zápalnými lahvemi.

Iva Pekárková

Magické číslo je podle Chenoweth tři a půl. Totiž tři a půl procenta populace, které se aktivně zapojí do protestů. Zdá se, že tohle procento zatím všude stačilo ke změně – od Filipín v roce 1986, přes Gruzii v roce 2003 až po Súdán a Alžírsko, což jsou země, v nichž vláda odstoupila letos, po masivních, ale pokojných protestech.

Tři a půl procenta z deseti milionů je 350 tisíc. Zvládneme to i v Česku?