Italský pat

11. duben 2006

Logo|foto:Český rozhlas

O patové volební výsledky poslední dobou není nouze. Po Maďarsku, kde se s napětím čeká, ke komu se přikloní štěstí při volbě v jednomandátových obvodech, se na volebního vítěze marně čekalo také včera v Itálii. Prognózy, odhady i částečné výsledky si do pozdních nočních hodin protiřečily a při těsném výsledku souboje pravice s levicí se zdálo, že mohou rozhodnout hlasy Italů v zahraničí, kteří měli možnost volit vůbec poprvé a více než milion jich této možnosti využilo.

Italové se rozhodovali mezi Silviem Berlusconim a Romanem Prodim, přičemž prvnímu nezbylo než vzít do koalice fašisty a druhý se neobejde bez komunistů. Zřejmě i antipatie k těmto stranám přivedla k volebním urnám slušných osmdesát tři procent voličů. Z těsného výsledku už někteří pozorovatelé odhadují brzké opakování voleb, anebo vznik velké koalice na německý způsob. V každém případě jsou italské volby dalším potvrzením trendu, kdy se tradiční politické kyvadlo mezi volbou pravice a levice pohybuje na stále kratší dráze, anebo už téměř stojí.

Rétorika politiků je sice stále pravo-levá, ale v praxi si pravice a levice počínají podobně, a tak více než programy rozhoduje o vítězství charisma osobností. A protože v kampaních už nelze mnoho nového vymyslet ani pokazit, končí volby nerozhodně. Jak si to vysvětlit? Evropa už zřejmě nežije ideologickými střety, protože se politikům značně zúžil prostor k experimentům. Z vizionářů lepších zítřků se stali pragmatičtí administrátoři, kteří zajišťují rutinní provoz. Po volbách se nemění koncepce, ale pouze přebírá agenda a klienti. Takový stav lze vnímat jako politickou stabilitu, ale také jako politickou krizi. Volič je ušetřen rizik, ale současně nemá v co doufat. Kupodivu přitom stále volí.

autor: iho