Itálie a imigrace: vzestup islámu?

13. září 2011
Sedmý světadíl

Itálie je zemí, ze které se v historii často emigrovalo. Stejný počet lidí, kteří v zemi žije tedy odpovídá i poměru osob, kteří se ve světě hlásí k italské národnosti.

tálie je však také zemí, kde dnes žijí statisíce imigrantů muslimského vyznání, což přináší problémy. Současná vláda se totiž bojí nejistoty ve spojení s arabskými revolucemi na severu Afriky. Každý týden zkouší své štěstí tisíce lidí z tohoto kontinentu, ale i z Asie, při vylodění na ostrovech Lampedusa nebo Sicílie. To někdy přímo ohrožuje bezpečnost státu. Proto jsou italští politici imigraci čím dál méně otevření. Někdy je ale těžké najít správné a vyvážené řešení. Oproti minulosti je třeba dnes v zemi velice nízká porodnost. Rodí se málo dětí, jejich poměr vůči jedné ženě ale v roce 1995 stoupl z 1,18 dítěte na 1,41. Ženám, pocházejícím z jiné země než z Itálie, se narodilo až 1,5 milionu potomků. Měli by proto státníci podporovat právě rodiny muslimských přistěhovalců, nebo naopak?

Sama Itálie byla v minulosti zemí typickou svými vystěhovalci za obživou. Mezi léty 1898 a 1914 do zahraničí mířily přímo masy obyvatel, každý rok se jednalo až o třičtvrtě milionu osob! Přitom ti ze severu, hlavně z Piemontu a Lombardie, nejčastěji emigrovali do Jižní Ameriky, Sicilané a Kamapaňané z jihu odplouvali především do USA. I proto dnes ve světě žije obrovské množství osob hlásících se ke svým italským předkům. V Brazílii to je 25 milionů, v Argentině jde o polovinu obyvatel (!), v USA o 17,8 milionu, ve Francii o 5 milionů lidí apod. Velké množství italských imigrantů za prací zažívala Evropa ještě dlouho po 2. světové válce. Stejně tak, jako se desetitisíce obyvatel jižní Itálie každý rok přesouvaly do průmyslových center jako Milán nebo Turín na severu, mnoho dalších Italů zamířilo na evropský Západ. I proto dodnes stovky tisíc Italů žijí a pracují ve Francii, Německu nebo v Belgii, kde taky hodně ovlivňují politiku a ekonomiku.

Směrem na Lampedusu míří uprchlíci z arabských států

V 60. letech minulého století tedy země o obyvatele spíš přicházela. Počet imigrantů v Itálii byl nepatrný. Rekrutovali se především z italských utečenců, kteří jako osadníci žili v muslimských státech v Africe a museli po statisících uprchnout z kolonií Eritrea, Somálsko a Lybie. Ve 40. letech taky přišlo 350 tisíc etnických Italů z Jugoslávie. Dnes se paradoxně jedná o země, které mají problémy s válkami i hladem a mnoho tamních muslimů se snaží emigrovat směrem do Itálie, bývalého koloniálního pána. Jejich základní počty jsou v současnosti až překvapující. Minulý rok se zjistilo, že v zemi žije přes 4,2 milionu imigrantů s cizím původem. Z toho má italské občanství jen pár desítek tisíc osob. Přistěhovalců z Evropy je přitom stále víc než polovina, ale i tak už příliš vítáni nejsou. Nejméně milion imigrantů pochází z Rumunska. Často jde o Romy, kteří jsou nejednou nuceni k návratu domů, odkud se zase dostávají zpět. Takovým ilegálním migrantům se pak říká "clandestini".

Místní ekonomika už přívaly nových osob nezvládá. V Itálii je velmi mnoho muslimských Maročanů a Albánců ( po půl milionu ), taky Číňanů a dalších Asiatů, Ukrajinců, Latinoameričanů ( přes 300 tisíc ) a černochů z Afriky. Po holokaustu v zemi zbylo jen 45 tisíc Židů. Práci lze nalézt jen v některých oblastech. 87% všech imigrantů míří na sever a do středu země. Přesto Itálii stále obývá devět desetin křesťanů, např. vysoké množství služebných v domácnostech pochází z Filipín a tak přibývají i katolíci. Naopak, jen 50 tisíc muslimů má italské občanství a neznají potřebný pocit zakořenění. Tak mohou islamisté ze severní Afriky Itálii vojensky ohrozit, podobně jako Izrael nebo třeba Španělsko. Postoj k nim se proto brzy jistě zpřísní. Jaký však bude správný přístup k imigraci v budoucnosti, když je země plná uprchlíků?

K italské vlajce se odkazují emigranti, někdy taky imigranti

Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.

autor: David Ašenbryl
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.