Íránský jaderný program

Pro amerického prezidenta se Írán a jeho jaderný program stal jedním z hlavních témat v zápětí poté, co se ujal své nové funkce. Barack Obama dal již poměrně jasně najevo, jaká bude strategie jeho nové administrativy vůči Íránu. V mnoha směrech se bude poměrně zřetelně lišit od většiny jeho předchůdců v prezidentském křesle. Zásadní změnu v přístupu k Íránu naznačil Obama v několika svých projevech. V prvním z nich, který v březnu adresoval íránskému lidu a jeho představitelům u příležitosti íránského Nového roku Obama uznal islámský charakter íránské republiky, což bylo poprvé co tak americký prezident učinil od íránské revoluce před třiceti lety. Americký prezident tak dal zcela jasně najevo, že Spojené státy nebudou usilovat o změnu režimu. Obama vyzval Írán, aby se zapojil do komunity národů a v jinak velice smířlivém projevu dal Teheránu pouze jednu podmínku, vzdát se cesty teroru a násilí.

Ve svém pražském projevu adresoval americký prezident Íránu velice podobnou výzvu: Teherán si může zvolit cestu politické a ekonomické spolupráce, nebo izolaci a mezinárodní sankce. Američané jsou podle Obamy dokonce ochotni podpořit íránský jaderný program pod podmínkou, že bude zcela mírový a pod kontrolou mezinárodních pozorovatelů. To je další obrovský ústupek oproti přístupu předchozí americké administrativy, která požadovala naprosté zastavení íránského jaderného programu. Pokud ale tyto podmínky nebudou naplněny, Spojené státy svůj vstřícný postoj okamžitě přehodnotí a mimo jiné budou usilovat o pokračování výstavby protiraketového obranného štítu, jehož součástí je i radar v Brdech.

Prvním konkrétním vstřícným krokem, se kterým Američané přichází, je jejich rozhodnutí zúčastnit se přímo rozhovorů o íránském jaderném programu, které až dosud s Teheránem vedly Velká Británie, Francie, Německo, Rusko a Čína. Zapojení Washingtonu do těchto rozhovorů umožní americkým a íránským vyjednavačům jednat spolu přímo a mezinárodní společenství, posíleno o Spojené státy, také získá výrazně silnější pozici při vyjednání zásadních ústupků v otázce kontroly íránského jaderného programu.

Iránská reakce na změnu v americkém přístupu byla zatím dvojí. Teherán nejprve u příležitosti Národního dne nukleární technologie oznámil pokrok ve svém jaderném programu. Ředitel Iránské organizace pro jadernou energii Golámrezá Akázáde oznámil, že množství odstředivek pracujících ve středisku na obohacování uranu v Natanzu se zvedlo ze šesti tisíc na sedm. Prezident Ahmadínežád dále slavnostně otevřel novou továrnu na jaderné palivo, po jehož použití v reaktoru vzniká plutonium, které se používá při výrobě jaderných zbraní. Ahmadínežád také prohlásil, že množství centrifug by se ze sedmi tisíc měl během příštího roku zvednout na 50 000 a dále dodal, že Írán otestoval již mnohem výkonnější typy centrifug.

Před zahájením přímých jednání s mezinárodním společenstvím, které reprezentuje výše zmíněných šest zemí, se Teherán snaží co nejvíce posílit svoji vyjednávací pozici. Předseda komise íránského parlamentu pro národní bezpečnost a zahraniční politiku Alladín Barúdžerdí reagoval na výzvu k přímým rozhovorům prohlášením ve kterém zdůraznil, že obohacování uranu nemůže být předmětem těchto rozhovorů.

I přes tuto sérii negativních kroků a prohlášení naznačil prezident Ahmadínežád, že je připraven se Západem vyjednávat. Tento dialog ale musí být založen na vzájemném respektu a spravedlnosti, čímž naznačil, že Západ po Teheránu nemá požadovat zastavení obohacování uranu. Při oznámení, že je připraven jednat také nezapomněl zdůraznit, že za změnou v americkém přístupu je právě schopnost Íránu vzdorovat americkému nátlaku a dosažené úspěchy v jeho jaderném programu.

A tak zatímco na jedné frontě spolu přes různé projevy a prohlášení začínají Spojené státy a Irán komunikovat na téma podmínek k zahájení diplomatického jednání, vše pozorně sledují země Blízkého východu a mezi nimi především Izrael. O víkendu přinesly britské Timesy zprávu o tom, že s odvoláním na vysoce postavený zdroj v armádě chystá Izrael vzdušný nálet proti iránským jaderným zařízením. Cílem by mělo být až deset různým míst, mezi nimi právě i zařízení v Natanzu. Jakkoliv je ošidné těmto tzv. zaručeným zprávám přikládat velkou důležitost, protože se většinou jedná o formu komunikace s nepřítelem, faktem zůstává, že Izrael se íránského jaderného programu velice obává. Napříč izraelským politickým spektrem opakované zaznívá, že slova íránského prezidenta Ahmadínežáda o zničené sionistického režimu, jak on nazývá Izrael, nesmí být brána na lehkou váhu. Sám izraelský premiér Netanjahu opakovaně zdůrazňuje, že Izrael nikdy v historii nečelil tak velkému nebezpečí a otázka íránského jaderného programu je v jeho seznamu priorit výše než případná jednání se Sýrií, čí než rozhovory s Palestinci.

Izrael se především obává, aby Irán neposkytl své jaderné know-how radikálním organizacím, především pak Hizballáhu. Jakkoliv si totiž režim v Teheránu zajisté uvědomuje, že by po případném útoku jadernými zbraněmi následovala zdrcující odpověď ze strany Západních států či Izraele, pokud by íránské zbraně použily nestátní aktéři působící v různých státech Blízkého východu, případná odveta by byla velice komplikovaná. Tím, že Izrael má dva aktéry, kteří se těší podpoře Iránu kousek od svých hranic a to sice hnutí Hamás a především právě Hizballáh, který od Iránu získává nejen finance, ale i technologickou a ideologickou podporu, Jeruzalém bere tuto potencionální hrozbu velice vážně.

Šíitský revoluční režim v Iránu vybavený jadernými zbraněmi představuje nebezpečí také pro konzervativní či nacionalistické sunitské státy v oblasti Blízkého východu. I bez jaderných zbraní se Íránu i díky jeho vlivu na šíitské obyvatelstvo v sunitských zemích daří posilovat svoji roli v regionu. Pokud se tedy budou státy jako Egypt či Saudská Arábie cítit více a více ohrožovány ambiciózním Íránem, i ony se mohou rozhodnout zahájit vlastní jaderný program, aby si udržely své regionální postavení. Kolo nukleárního zbrojení se tak roztočí a to v regionu, který je politicky značně nestabilní. Koneckonců jak velká animozita panuje právě mezi Iránem a Egyptem ukázaly události z posledních dnů. Poté, co se egyptským bezpečnostním složkám podařilo odhalit buňku příslušníků Hizballáhu, kteří přímo na egyptském území plánovali sérii teroristických útoků na klíčové ekonomické a turistické cíle v Egyptě, obvinila Káhira přímo Irán, že se pokouší svrhnout Mubarakův režim.

Pozice Iránu na Blízkém východě se v posledních letech značně posílila. Kromě jeho jaderného programu se tak stalo také proto, že díky odstranění Saddáma Husajna v Iráku zmizel Teheránu úhlavní nepřítel a konkurent. Jaké důsledky to bude představovat pro Blízký východ se možná rozhoduje právě v těchto týdnech a měsících. Írán je již jen pár kroků od úspěchu vyrobit dostatek materiálu k výrobě jaderné zbraně. Mezinárodnímu společenství proto nezbývá moc času k tomu, aby Irán nakonec od tohoto kroku odradilo, diplomaticky, či jinak.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .