Íránská karta Izrael sjednocuje. Netanjahu dokázal, že s hrozbou umí pracovat, hodnotí diplomat

Panují mezi Izraelci obavy z dalších úderů Hizballáhu a z rozšíření regionálního konfliktu?

Očekávání, jestli přijde odveta ze strany Hizballáhu, nebo jestli půjde o něco většího, kde se zapojí Írán, trvala víc než tři týdny.

Nakonec vše proběhlo bez větších ztrát nebo škod, i když v důsledku zemřel – ačkoliv okolnosti nejsou zcela jasné – izraelský námořník na plavidle, které bylo zřejmě do té doby u pobřeží Izraele.

Ale nebylo to nic z toho, čím Hizballáh a íránský režim vyhrožovali. Nestalo se, že by způsobili významné materiální škody, škody na lidských životech, útočili na izraelské vojenské základny nebo ochromili izraelskou armádu.

Čtěte také

Írán musí reagovat na smrt Haníji. Na Blízkém východě platí jen síla a zákon odvety, říká exdiplomat

Teď je otázka, jestli toto Hizballáh udělat musel, aby si zachoval tvář zejména vůči svému domácímu politickému prostředí, a teď už sám nebude chtít situaci dále eskalovat a riskovat ještě tvrdší izraelskou reakci. Tuhle variantu osobně považuji za pravděpodobnější. Je ale také možné, že jde jen o první krok.

Nakonec ale i rétorika Hizballáhu a vůdce Nasralláha odpovídala spíše tomu, že nedělním útokem splnili své cíle. Hizballáh hovoří o tom, že se jim podařilo, co zamýšleli, že zasáhli cíle na různých vojenských základnách, což není pravda. Zřejmě je to ale součástí propagandistické linie, kterou vede.

Dá se tedy říct, že mezi Izraelci panuje jistá úleva díky tomu, že první fáze útoku nezpůsobila žádné velké ztráty?

Svým způsobem tento výsledek může být pro izraelskou společnost úleva. Izraelská společnost ale není ve výrazné defenzivě.

Naopak – lidé jsou připraveni, že pokud to bude potřeba, budou vznikat opatření a mezi veřejností je také ne úplně nevýznamná podpora akce přímo na území Libanonu. Lidé se tedy opravdu nebojí, co situace přinese.

Naopak ve společnosti panuje velká netrpělivost kvůli tomu, že situace na severu Izraele v pásmu, kde je pořád zhruba 60 tisíc lidí evakuovaných, přetrvává.

Pro Izrael stále přetrvává problém, jakkoliv situace neeskaluje, že se tito lidé pořád nemůžou vrátit do svých domovů a Izrael může pořád být ostřelován z Libanonu. Proto ve společnosti chuť na řešení trvá.

Čtěte také

Izrael se k zabití vůdce Hamásu Haníji nepřizná, nechce eskalovat napětí i s Íránem, míní velvyslankyně

A souhlasíte s tím, že takové situace můžou posílit upadající preference vlády Benjamina Netanjahua? Že hrozba úderu z Íránu nebo Libanonu Izraelce spojuje?

Je to jeden z výkladů, kterému nasvědčují některé analýzy i aktuální průzkumy veřejného mínění.

Izrael sjednocuje íránská karta představující přenesení lokálního konfliktu s Hamásem v Pásmu Gazy na širší regionální úroveň, kde hlavní hrozbu už nepředstavuje Hamás, ale Írán a celá síť vazalských režimů Íránu.

Izraelská vláda a potažmo premiér v posledních týdnech dokázali, že s touto hrozbou umí i po dlouho táhnoucí se válce stále pracovat.

Stále je komplikované naplnit ambiciózní cíle, které byly na začátku války deklarovány. Stále se nepodařilo osvobodit, nebo díky dohodě vrátit, izraelská rukojmí. Stále není zlikvidován vůdce Hamásu Sinvár. To společnost do jisté míry unavuje a frustruje.

Naopak to, že se daří v zatím nepřímé konfrontaci s Íránem a celým řetězcem je něco, co izraelská vláda prokazuje, že umí, daří se jí a je o tom schopná přesvědčit i izraelskou veřejnost.

Objevují se už nějaké reakce na to, že další rozhovory o příměří skončily bez dohody, že delegace už odjely z Káhiry?

Objevují, ale zatím jde v zásadě pořád jen o první otázku: proč skončila? Myslím si, že málokdo v tuto chvíli očekával průlom.

Čtěte také

Analytik: Izrael se k ukončení války v Gaze odmítá zavázat. I kdyby Hamás propustil všechna rukojmí

Ale je otázka, jestli jednání opravdu skončila. Na záležitost se nahlíží s velkou skepsí, zaznívá, že nemá cenu dál jednat.

Jestli bude existovat tlak na pokračování jednání, jestli existuje cesta, jíž by se dalo k dohodě dospět, je také otázka načasování. Panují velké pochyby o tom, že má samotný Hamás v tuto chvíli o dohodu zájem. Ale dohoda nemusí vzniknout hned, může to trvat několik týdnů, měsíců.

Teď je předčasné hovořit o úplném kolapsu rozhovorů. Záleží také na roli dalších, nejen Izraele a Hamásu, ale také regionálních zprostředkovatelů Egypta a Kataru. A záleží také na tom, jak moc budou Spojené státy chtít tlačit na vznik dohody.

Otázkou zůstává, jakou podobu může dohoda mít. Může být velmi omezená, zaměřená jen na propuštění části rukojmí a dočasné příměří, nebo může být výrazně ambicióznější, zacílená na propuštění všech rukojmí a uzavření dlouhodobého příměří.

To všechno je stále ve hře a není jasné, co z toho je možné a čeho chtějí jedna i druhá strana dosáhnout.