Írán

Ani od Rady bezpečnosti se ale nedají čekat nějaké rázné a spěšné kroky. Někteří členové už signalizovali nechuť k uvalení sankcí s poukazem na to, že zřídka vedou k dosažení cíle. V Íránu se tedy bude nadále obohacovat uran s tím, že jeho smyslem je produkce energie. Tomu se ovšem u země, které díky ropnému bohatství energetická nouze nehrozí, těžko věří. Konkrétní problém se zemí, která vyvíjí atomovou zbraň, je ovšem součástí obecnějšího problému, kterým jsou země, které již atomové zbraně mají. Jaksi se předpokládá, že zatímco vývoj atomové bomby představuje pro svět smrtelné nebezpečí, její držení je naopak zárukou míru, neboť vhodně odstrašuje jadernou konkurenci.

Je zajímavé, že jaderné velmoci usilující o nešíření jaderných zbraní, ani náhodou neuvažují o tom, že by se těchto zbraní zbavily. S ohledem na svou mírumilovnou politiku k tomu nevidí žádný důvod. Obecně ale u zbraní, ať už se jedná o pistoli, anebo atomovou bombu, platí, že kdo ji vlastní, je v pokušení ji použít. Společnost není bezpečnější, když má každý v kapse revolver, ale když ho nemá nikdo. Podobně by svět byl nepochybně bezpečnější, kdyby se podařilo odzbrojit USA, Rusko, Čínu a tak dále. Jejich jadernými programy se ovšem Rada bezpečnosti zabývat určitě nebude. Již vyrobené atomové bomby střeží světový mír. Alespoň tedy do chvíle, než někdo zmáčkne příslušné tlačítko. Kvůli míru, samozřejmě.