Irák volil parlament

V neděli se vypravily miliony iráckých občanů k volebním urnám, aby zde složily opravdu tvrdou zkoušku z politické dospělosti. A to nejen proto, že čelili nebezpečí, že za to zaplatí životem při teroristických útocích, ale také aby ukázali, že jsou schopni překročit čistě sektářský způsob uvažování, a volit občansky. To je v zemi, která je nábožensky a etnicky značně rozdělená, jedno z vůbec nejdůležitějších měřítek úspěšnosti cesty k demokracii.

Čertovo kopýtko se skrývá především v tom, že asi 60 procent Iráčanů jsou šíité, kteří byli za Saddámova režimu utiskováni více než ostatní, zejména menšinoví sunnité. Otázkou tedy bylo zaprvé jak bude vypadat hlasování šíitů, totiž zda budou hlasovat jednotně a jaksi proti ostatním, a nebo se rozdělí podle jiných než čistě konfesních hledisek. A za druhé jak bude vypadat hlasování sunnitů, a to především zda příslušníci této dříve režimem protežované komunity vůbec přijdou k volbám. Protože při těch minulých v roce 2005, se větší část z nich hlasování zdržela, zejména na znamení odporu proti novým poměrům.

Šíité se nakonec skutečně rozštěpili přinejmenším na dva velké bloky. Na jedné straně to byl Právní stát dosavadního premiéra Núrího al Málikího. Jeho blok je považován za relativně umírněný a pragmatický. To je o to důležitější, že proti němu stálo Národní irácké spojenectví, v němž jsou zastoupeni radikálněji orientovaní šíité, včetně známého bývalého bojovníka proti Američanům Mukdady Sadra, který momentálně pobývá v Íránu. Tento blok pravděpodobně uspěje hůře než Málikího sdružení, což je velmi důležité z hlediska budoucí spolupráce se sunnity. Radikálněji naladění šíité by se se sunnity dohadovali na společné politice jen velmi těžko.

Jak jsme se již zmínili, důležité bylo také chování sunnitů. Ti ve volbách před pěti lety trucovali, a svou neúčastí ve volbách dávali najevo, že šíitsko-americkou nadvládu, jak nové poměry vnímali, v žádném ohledu neuznávají. Mezitím se ale mnohé odehrálo, a velká část sunnitů se rozloučila s myšlenkou na spolupráci s Al Kajdou, která začala útočit i na umírněnější sunnity, a tím si tuto komunitu odcizila. Dokonalou ilustrací nového trendu může být situace ve městě Fallúdža, kde před šesti lety americké jednotky sváděly tvrdé boje se sunitskými radikály, jež ovšem měli podporu místního obyvatelstva. Nyní ve Fallúdži přišlo volit kolem šedesáti procent lidí, a to přesto, že Al Kajda vyhlásila zákaz vycházení a hrozila, že zaútočí na každého, kdo půjde vhodit svůj hlas. Zajímavé také je, že se pravděpodobně velká část sunnitů, kteří těžce nesou kampaň proti návratu kádrů saddámovské strany Baas, hlasovala pro smíšenou stranu bývalého premiéra Ajáda Allávího. Ten je sám šíita, ale mnozí sunnitů v něm vidí člověka, který povede Irák vpřed, a ne zpátky. Každému je ostatně jasné, že i když někteří sunnité trpí určitou nostalgií po starých časech privilegií, a těžce nesou skutečnost, že šíité mají už jen díky svým počtům převahu, přece jen věří, že věci se už mohou ubírat jen kupředu.

Hlasování se neobešlo bez obětí na životech, jen ve volební den to bylo osmatřicet lidí. Na bezpečnost v ulicích dohlíželo kolem dvou set tisíc policistů a vojáků, a nakonec se tedy dá mluvit, když ne o klidném, tedy klidnějším průběhu hlasování, než se čekalo. To je velmi důležitým signálem svědčícím o tom, že tato neděle se stala mezníkem ve stabilizaci Iráku a jeho návratu ke klidu. To je zas neobyčejně důležitá zvěst pro prezidenta Baracka Obamu, který by rád stáhnul americké bojové jednotky letos v létě, jak slíbil. Tím by se mu podařilo splnit alespoň jeden zahraničně politický cíl, neboť seznam jeho úspěchů je zatím dosti krátký. O tom, jak důležité by to pro celou Ameriku bylo, je ostatně vidět na faktu, že válečné drama "Smrt čeká všude", odehrávající se právě mezi vojáky v Iráku získalo ve volební den hned šest Oskarů.

Na začátku jsme konstatovali, že Irák klidnými volbami složil zkoušky z politické dospělosti. Možná je to zatím předčasné konstatování, protože ještě ani nebyly sečteny všechny hlasy - tyto údaje se dozvíme nejdříve v půli týdne. Pak pravděpodobně nastane až několikaměsíční období vyjednávání o sestavení vládní koalice. Teprve poté snad budeme moci mluvit o tom, že Irák se dostal mezi arabskými zeměmi na první příčku, co se zrání demokracie a občanskosti týče.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .