Irák: nová kapitola války mešit

Porovnejme tuto událost s počátkem války mešit, tedy s odpálením takzvané zlaté mešity v Samaře koncem února. Tehdy nešlo o sebevražedný útok, zločinci přemohli stráže, odnesli bomby do budovy a na dálku je odpálili. Z místa činu se jim podařilo utéct. Nyní šlo o dvojici sebevražedných teroristů - jeden udeřil zvenčí, druhý přímo vevnitř. V Samaře nikdo nezahynul, zatímco obětí nynějšího útoku jsou desítky. Úvodní incident se stal ve středu, nynější v pátek, což je pro muslimy sváteční den.

Rukopis je tedy různý. Jedno mají ale oba případy společné: terčem se stala svatyně šíitů, to znamená většinové populace v Iráku. Cíl bude s největší pravděpodobností rovněž totožný: vyvolat občanskou válku mezi šíity a arabskými sunity - pokud tato válka už dávno neprobíhá. Není totiž jasné, od jaké hranice by se měl v Iráku termín "občanský konflikt" vlastně použít. Boje jsou tam totiž na denním pořádku.

Když vyletěl do vzduchu architektonický skvost v Samaře, všichni znalci místních poměrů se zděsili. Bylo jasné, že padlo další tabu, protože předtím se (až na drobné incidenty) mešity terčem nestávaly. Pošlapání tabu bylo naprosto záměrné a přesně vypočítané, i když pozdější konflikt mezi šíity a sunity nenabyl až tak dramatických rozměrů. Nynější útočníci tedy zjevně foukají do ohně a snaží se z něho rozdmychat co nejvíc.

Pozoruhodné je, že incident větších rozměrů se čekal. Média varovala, aby se lidé pro jistotu vyhýbali velkých shromážděním - ať už v mešitách nebo na tržišti. Tajné služby měly zjevně informace, jež se ale nakonec ukázaly jako nedostatečné. Útoku se totiž zabránit nepodařilo. Rukopis navíc ukazuje, že vedení války mešit převzali teroristé typu Al-Kajdy. Většinou jsou to sunité, kteří své "bratrance" šíity vůbec nemají v lásce.

Za zmínku stojí i další zajímavost. Těsně před útokem prohlásil americký velvyslanec v Iráku Žalmaj Chalilzad, že probíhají rozhovory se skupinami sunitských rebelů. Upozornil přitom, že nejde o všechny odpůrce - nejedná se s radikálními "saddámisty" ani s teroristy. Chalilzad dokonce tvrdil, že pozitivní výsledky se už projevily, neboť klesá počet útoků na Američany. Podle něj občanská válka zatím neprobíhá, ačkoliv představuje vážné riziko.

Chalilzad je pozoruhodnou postavou nejenom v Iráku. Kdysi se angažoval v Afghánistánu - a stal se hlavním zprostředkovatelem mezi znepřátelenými klany. On sám z Afghánistánu pochází, žil ale dlouho ve Spojených státech, takže zná nejenom západní diplomacii, ale také zvyky a způsoby vyjednávání mezi muslimy. Nyní tvrdí, že v Iráku musí být za každou cenu dosažen smír, protože jinak se konflikt šíitů a sunitů rozšíří na celý stát a posléze i daleko za jeho hranice.

Připomeňme, v čem je vlastně rozdíl mezi šíity a sunity. Rozpory pocházejí už od smrti proroka Mohameda. Okamžitě totiž vzplanul boj o nástupnictví - a tento boj paradoxně trvá dodnes. Sunité tvrdí, že linie nástupců pokračovala lidmi, které si vždy komunita zvolila. Šíité naopak tvrdí, že se odvíjí od pokrevního příbuzenství. Proto je důležitým symbolem šíitů černý turban, který nosí například bývalý íránský prezident Chatámí. Černý turban totiž znamená, že jeho nositel je přímým potomkem proroka.

Mezi odlišnosti šíitů a sunitů ovšem patří i to, že vzájemně popírají mnohé doktrinální otázky, včetně toho, že jedni pohrdají místy, jež jsou pro druhou skupinu doslova svatá. Tak je tomu i s některými mešitami. Když jednou bylo porušeno ono zmíněné tabu, spouští se proces, který nemusí nikdo zastavit. Ostatně, od útoku na zlatou mešitu v Samaře následovalo podobných incidentů mnoho. Poslední včera - v mešitě immáma Aliho v Nadžáfu.

Jak se bude válka mešit vyvíjet? Spojencům a domácí policii (která je prakticky úplně v rukou šíitů) se asi podaří zabránit nejhoršímu. Apokalypsa všeobecného konfliktu, jež by vedla k rozpadu Iráku, se asi konat nebude. Útoky na mešity ale pokračovat budou. Irák totiž čeká ještě dlouhá cesta ke smíření. Pokud se na ni vůbec vydá.