Irácká Basra

Statisticky vzato je ale nyní v Iráku násilností nejméně od invaze v roce 2003. Irácká vláda je spokojená, že přebírá pravomoci nad svým územím. Britové chválí připravenost iráckých policistů a vojáků, které vycvičili a ještě vycvičí. Po dobře odvedené práci prostě přišla idyla, se kterou se ovšem neumí smířit Al-Kájda. Terorista Ajmán Zavahrí na videu tvrdí, že Britové z Iráku prchají, což je podle něj důkazem vítězství povstalců. Ve skutečnosti ale pro teroristy odchod okupačních vojáků žádným vítězstvím není.

Se ztrátou nepřítele postrádá prakticky smysl i jejich boj. Odchod Britů je prohrou Al-Kájdy - alespoň v tom smyslu, že nedokázala udržet násilí v jižním Iráku na stupni, který by Britům odchod znemožnil. Al-Kájda si zkrátka nedokázala své Brity v Iráku udržet. Ze čtyřiceti tisíců, které v březnu 2003 vyslal do Iráku Tony Blair, jich zbyla v zemi desetina a na jaře to bude už pouze 2500 mužů. To nejhorší ovšem Al-Kájdu teprve čeká, když Irák opustí Američané. Přijdou o ideální bojiště, kam se dobře verbovali sebevrazi, přijdou ovšem také o atraktivní terč, a tím pádem vezme do značné míry za své i publicita. Na té je ovšem terorismus životně závislý. Bez médií neexistuje. Nad Al-Kájdou se zkrátka včera v Basře začaly povážlivě stahovat mraky.