Intimní historie - toalety - první část

15. březen 2008

Tak jako lidé od pradávna jedí, stejně tak musí vykonávat i jiné potřeby. Jeden z prvních "záchodkových" zákonů se objevil v Normandii v roce 1519.

Zákon nařizoval, aby ve všech domácnostech byly postaveny záchody napojené na kanalizaci. Tenhle moderní nápad ovšem narážel na neochotu a také na technické potíže. Ve vyspělé Anglii byl podobný zákon vydán až roku 1848, ale ani tam nebyl plněn snadno a rychle. I o tom už bude řeč v dalších dílech seriálu Intimní historie, který jsme podle stejnojmenné knížky připravili s PhDr. Vlastimilem Vondruškou. A vy se můžete přesvědčit o tom, že k objasnění dějin záchodů nám nejvíce pomohla archeologie.

Ukázka z knížky Intimní historie "Nejstarší objevené záchodky jsou staré více než čtyři tisíce let a nejsou jen tak ledasjaké. Mezi vůbec nejstarší patří nálezy ze západoindického města Ahmedabad, které pocházejí z období kolem roku 2500 př. n. l. Starověké indické kultury jsou fascinující tím, jak moderně tehdejší lidé žili. Víme však o nich žalostně málo. Obyvatelé tehdejších měst neznali písmo, nedochovaly se žádné fresky, které by ukazovaly všední život, a také prozkoumaných lokalit je jen několik. Tehdejší obyvatelé však znali kanalizaci a používali toalety, na kterých byly poklopy k uzavření, aby nepáchly. Kanalizace vedla přímo pod otvorem toalety, protékala jí voda a ihned odnášela nečistoty pryč. Tento systém čištění pomocí vody byl běžný v řadě vyspělých starověkých civilizací včetně antického Říma. Ve starověkém Egyptě sloužil jako univerzální kanalizace Nil. Zámožní Egypťané měli v palácích koupelny a toalety s mělkými kanálky (někde ale povrchovými), kterými voda splachovala nečistoty do řeky. Faraon byl živoucím ztělesněním boha Hóra, později Amona, ale vždy boha slunce. Je samozřejmé, že taková celebrita nemohla používat obyčejné toalety. Archeologové objevili klozet v podobě trůnu vytesaný do vápence z doby kolem roku 2100 př. n. l. V Babylonii se podařilo objevit jen zařízení podobná "kadibudkám". Do země byl vykopaný otvor a do něho vykonávali lidé ve městě potřebu. Je možné, že kolem stála jednoduchá zástěna z proutí či hliněných cihel. Jediný nález lepších toalet se podařil až z pozdějšího období v paláci asyrského vládce a vojevůdce Sargona Velikého, kdy bylo v řadě vedle sebe šest toalet s vysokými kamennými sedátky."

Ukázka z knížky Intimní historie "Používání záchodků nebylo ve středověku zdaleka tak institucionalizované jako v antice. S celkovým zhrubnutím intimních zvyků ztratila potřeba vyměšování římskou společenskou a kulturní dimenzi a poklesla do roviny nezbytného biologického úkonu. Do hry vstupovala na jedné straně náboženská upjatost, na druhé celková bezostyšnost středověku. Pod vlivem církve byla rychle opuštěna idea společných záchodků, známých ze starořímských lázní, ale současně se lidé neostýchali konat potřebu před svými sousedy, aniž by se ukrývali. Především veřejná hygiena bývala ve středověkých sídlištích otřesná a s tím souvisel i nezájem o likvidaci nečistot. To snad byl největší rozdíl proti římským městům vybaveným kanalizací. Ve středověkých městech ležely odpadky na veřejných prostranstvích, v příkopech před hradbami i na dvorech domů, lidé vylévali bez zaváhání nočníky s exkrementy z okna přímo na ulici. Celková ztráta intimity v životě poznamenala i nakládání se záchodky."

Výkaly, padající z prevétu dolů, zůstávaly ležet u paty paláce. Proto se stavitelé snažili, aby prevét ústil do příkopu za hradbami. Ale ne vždy se to podařilo. V takovém případě měli poddaní povinnost pravidelně nečistoty sbírat a odvážet (hnojili jimi svá políčka, takže tím zase tolik netrpěli). Jednou za čas se ale čistily i hradní příkopy.
Vývoj samozřejmě pokračoval dál, o čemž se dozvíte z příštího dílu Intimní historie s premiérou 21. března.

autor: Adriana Krobová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.