Intimní historie - hygiena
Z pravěku se žádné doklady o celkové hygieně nezachovaly. Zato o nejvyspělejších zemích starověku víme poměrně dost. Tehdejší civilizace samozřejmě představovaly špičku v rámci dobové životní úrovně. Nejstarší dochované archeologické nálezy i písemná svědectví vypovídají o vysoké úrovni péče o vlastní tělo. A právě péči o čistotu těla coby historickému tématu se PhDr. Vlastimil Vondruška věnoval s Adrianou Krobovou v dalším díle seriálu Intimní historie.
Ukázka z knížky Intimní historie
Zatímco lidé ve středověku byli se svým prostředím spokojení a v žádné kronice se neobjevuje kritika špíny, zajímavý je pohled cizinců, kteří křesťanskou Evropu navštívili. Vyslanec bagdádského chalífy pobýval na konci 10. století na dvoře císaře Oty II. a napsal o císařových služebnících: 'Sotva lze vidět něco špinavějšího, než jsou oni. Myjí se jen dvakrát do roka a šaty si nikdy nečistí, ale nosí je tak dlouho, až se rozpadnou na hadry.' Další vyslanec bagdádského chalífy jednal s Vikingy, kteří se při loupežném tažení dostali až k dolnímu toku Volhy. S odporem píše, že si Vikingové nemyjí ruce po jídle, a dokonce ani když vykonají potřebu. Myli se prý velice nedbale jen ráno, ale všichni v jediném vědru, v němž se voda nevyměňovala.
Ukázka z knížky Intimní historie Hříchem bylo ve středověku téměř vše, co souviselo s péčí o tělo a se vzhledem. Za rozmařilost se považovalo i časté koupání. Benediktinský řád původně povoloval mnichům jednu, nejvýše dvě koupele ročně. Žebravé řády dominikánů a františkánů proklamovaly špínu jako projev pravé zbožnosti. Ženy si měly tváře cudně zakrývat a ne je krášlit. Pokud by se měšťan pokoušel odklízet z ulice před svým domem nečistoty, v očích sousedů by se absolutně znemožnil. ( tyto práce směl provádět jen kat se svými pacholky anebo ras.) Církev tak ve středověku nadřadila dogmata zdravému rozumu. Zcela potlačit přirozené lidské potřeby se však nikdy nepodařilo.
A připojme ještě jednu perličku, souvislost, která nemusí být na první pohled zřejmá...
Ukázka z knihy Intimní historie Francouzský král Jindřich IV. napsal ve druhé polovině šestnáctého století své milence Gabrielle d´Estrées: 'Prosím, nemyj se, má nejdražší, za týden jsem u tebe.' Je proto tak trochu paradoxem, že mezi propagátory pravidelného mytí se ocitly nevěstky, především benátské kurtizány. Jim vděčí tehdejší vyšší společnost za spoustu novinek v intimním životě. Již v patnáctém století kurtizány radily ženám, aby své tělo očistily v lázni s voňavou vodou, pokud chtějí mužům poskytnout dokonalou milostnou rozkoš.
Více už se ale dozvíte v historickém magazínu Zrcadlo s premiérou 4. 1. 2008.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
