Informační válka proti terorismu
Začněme otázkou: kde prohráli Američané válku ve Vietmanu? Odpověď je paradoxní, ale logická - tuto válku prohráli doma ve Spojených státech. Veřejné mínění v Americe bylo nakonec tak silně proti, že si žádný prezident nemohl dovolit posílat vojáky do boje proti komunistickým partyzánům. Ke zděšení vietnamských antikomunistů sbalili tedy Američané plnou polní a svoje angažmá ukončili. Je obecně známo, jak nepříznivé důsledky to mělo na psychologii studené války a samotných Američanů - a to i přesto, že vietnamský konflikt byl z dnešního pohledu některých historiků vlastně zbytečný.
Jak to bude s psychologií nynější války proti terorismu? Na počátku, po 11.září 2001, byly všechny demokratické státy naprosto jednotné. A je obecnou globální pravdou našich časů, že když se demokraté sjednotí, těžko se proti nim někdo dokáže postavit. Vojenská akce v Afghánistánu měla širokou podporu a tamní fanatické hnutí islamistů zgrupovaných v Talibanu nemělo nejmenší šanci.
První trhliny v jednotě Západu nastaly ovšem kvůli Guantanámu. Pragmatičtí Američané využili toho, že toto území nepodléhá zákonům Spojených států, je v podstatě vojenskou základnou, takže tam lifrovali vojenské zajatce. Byl to postup nezvyklý a kritici namítali, že obchází konvence o válečných zajatcích. Je ale potřebné uvědomit si realitu. Islámští teroristé se nedrží absolutně žádných konvencí a nemají organizovanou armádu s velením a generalitou. Ve válce proti hordám sebevražedných teroristů jsou přitom klíčové informace. Zajatci z Afghánistánu tedy nebyli příslušníky standardní armády. Kdyby se navíc postupovalo dle zmíněných konvencí, vyšetřovatelé by se museli spokojit se jménem a hodností ze strany vyslýchaných. Na každou další otázku by měli právo neodpovídat.
To samozřejmě neznamená, že vše, co se dělo na Guantanámu bylo "košer". Zřejmě tam nastaly případy, kterými se americká armáda nechlubí, ale na druhé straně pozornost upoutaly i matky vězňů, pocházejících z Ruska Ty prosily Američany, aby jejich syny v žádném případě nepředávali Moskvě, neboť by je čekal velice tristní osud.
Další trhlinou v jednotě Západu byla válka v Iráku. Zřejmě až dějiny posoudí, zda byla skutečně nutná. Připomeňme ale, že před válkou nepanovaly rozpory v otázce, zda má nebo nemá Saddám Husajn zakázané zbraně. Tehdy o tom nikdo nepochyboval - a když se v Iráku nenašly, bylo to překvapení pro všechny. Jisté je, že Washington nedokázal přesvědčit některé důležité spojence o tom, že svržení diktátora je potřebné. Vytvořila se "aliance ochotných", a proti ní neformální aliance kritiků. Ačkoliv se nejednalo o žádný otevřený konflikt, demokratický svět se rozdělil.
Nynější spekulace ve věci tajných přeletů amerických letadel s vězni CIA pokračují v podobném duchu. Svou roli přitom sehrávají média a neurčitá vyjádření politiků, takže věcná stránka naneštěstí ustupuje do pozadí. Zaznívají podezření, že dochází k únosům či dokonce mučení vyšetřovaných osob, čehož se prý účastní i Evropská unie, neboť v jejích členských státech mají americká letadla mezipřistání, nemluvě o tom, že se tam mají nacházet i jakási tajná vězení. Zaznívají různá nejasná prohlášení, a například o jednom tajném vězení v Turecku mluví tamní právník Osman Karahan - ale důkazy opět veškeré žádné.
Média mají samozřejmě schopnost vytvořit atmosféru, v níž působí jako pádný důkaz i záběry přistávajícího letadla. Když ale zůstaneme ve světě faktů, musíme poznamenat, že zatím nebyl předložen jediný důkaz. Nepřišel s ním ani švýcarský senátor Dick Marty, jehož pověřila Rada Evropy vyšetřováním. Ve své zprávě ovšem uvedl, že má informace, jež potvrzují důvěryhodnost obvinění, podle kterých byly přes evropské země přepravovány a dočasně zadržovány osoby bez jakéhokoliv zásahu justičních orgánů. Všimněte si, že ani tady nepadlo slovo o "mučení". Marthy se snaží pouze dokázat, že v evropských zemích přistála letadla s vězni na palubě. Měly jich být zhruba tři desítky.
Celá věc je tedy (v současném stadiu) velice diskutabilní. Washington jakékoliv mučení vězňů naprosto kategoricky odmítá. Britský ministr zahraničí Jack Straw prohlásil, že po prozkoumání všech vládních materiálů se nenašly žádné důkazy, že Američané převáželi vězně CIA přes britské území. Pro jakékoliv vyšetřovatele samozřejmě není lehké získat informace o tak delikátní záležitosti, jakou je způsob vyšetřování americké tajné služby. Nicméně, vynáší-li někdo soudy bez důkazů, pohybuje se v prostoru spekulací - a to je důležité si uvědomit.
Za poznámku stojí ovšem i to, že současná administrativa prezidenta Bushe dlouhodobě podceňuje média, a to se jí může nepříjemně vymstít. Bylo by totiž smutné, kdyby Západ prohrál válku proti terorismu na Západě.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.