Imigrační politika na vodě

Zároveň ale "stará dobrá Evropa" nechce se svým omlazením moc riskovat. Brání se vnitřní migraci a také spoustu vnější přistěhovalců od svých břehů odhání, nebo se snaží přítomné ilegály vyhostit. To je reálná situace, kterou s různou mírou trapnosti reflektují politici všech členských zemí Unie. Bohužel tak pouze doplňují mozaiku zmíněné diagnózy.

Jako obrázek rozpolcenosti přistěhovalecké politiky může posloužit jeden nový projekt tradičně liberálního Nizozemska. Od začátku měsíce totiž nizozemská vězeňská služba sváží ilegální přistěhovalce do nově postavené věznice, které se přezdívá "lodní žalář", protože její objekty plovou na hladině jednoho z místních kanálů.

Fungující lodní žaláře mají Holanďané už dva v Rotterdamu, ale mnohem delší tradici odsouvat problematické jedince z pevniny mají za mořem u Britů, kteří měli vždy dostatek ojetých plavidel a umísťovali do nich zločince blahé paměti ještě v roce 2002. V jihoanglickém přístavu Portsmouth se například plovoucí žalář stal tak známou atrakcí, že se o něj podle místního starosty turisté zajímali turistí častokrát víc než o rodný dům Charlese Dickense.

Ale tohle severoholandské vězení v kotvišti průmyslové zóny Zaandam má jinou specialitu: Bylo postaveno výhradně pro ilegální přistěhovalce.

Nové cely s vyhlídkou na vodu jsou určeny pro cizince bez potřebného víza, na kterého narazí třeba inspekce pracovního úřadu, nebo kterého se policisté marně snažili legitimovat při dopravním přestupku. "Nechystáme ale na ilegály žádné zvláštní zátahy," ujišťuje aktivisty policie.

Ale proč o tomhle vězení mluvit v souvislosti se schizofrenií? Jednou z priorit nizozemské imigrační politiky měla být od roku 1998 repatriace odmítnutých žadatelů o azyl a ilegálních přistěhovalců. V Zaandamu se ale praxe příslušného zákona zdá být víc než na vodě.

Repatriace je tu totiž pouze deklarovaný koncept. Pokud zadržený migrant, ať už z Maroka, Mauretanie nebo Moldavska, neprojeví o návrat do vlasti zájem - a kolikrát není lehké ověřit, odkud skutečně pochází - vrátit ho není jednoduché.

A to i přesto, že vláda nabízí migrantům peníze na zpáteční letenky i finanční prémie. Kdo si jednou za cílovou zemi svého pobytu - ať už z ekonomických nebo politických důvodů vybral Nizozemí může v Zaandamu setrvat až devět měsíců, a pak ho úřady stejně pustí zpátky na svobodný břeh. A podle nevládních statistik se k návratu do vlasti nechá přemluvit jen pětina oslovených.

A člověk se mimochodem těm čtyřem pětinám, které v drtivé většině vláda znovu vrátí na ulici, nemůže divit. Na zaandamských celách pro dva stojí sice palandy, ale jinak se jedná o ubytování, které by uspokojilo leckterého turistu. Dva spoluvězni se dělí o ledničku, televizor, automat na kávu a když je kavalec nesvobody omrzí, můžou si chodbou podél telefonních přístrojů zajít do promítacího sálu nebo tělocvičny, protože pokoje - pardon cely - se tu přes den vůbec nezamykají.

"Takže deklarovaně budeme v imigrační a repatriační politice důslednější, ale proč to hnát do důsledků," říkají si politici a státní úředníci. Ti ovšem nikdy nebyli hlavním motorem migrace. Na rozdíl od ekonomické poptávky, za kterou jejich zákony a schizofrenní projevy jenom pokulhávají.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .