Humanitární pomoc pro jihovýchodní Asii

4. leden 2005

Vlna tsunami zabíjela - a nyní je otázka, zda budou zabíjet také nakažlivé nemoci. Ty se mohou objevit jako důsledek těžkých podmínek, ve kterých se ocitly celé komunity. Oběti se nedaří dostatečně rychle identifikovat a pohřbít a chladicích boxů je na mnoha místech zoufalý nedostatek, pokud tam vůbec mohou fungovat. Lékaři přitom varují, že epidemie by mohla způsobit stejný počet obětí, jako samotné zemětřesení a vlnobití.

Situaci zhoršuje to, že se nedaří doručit humanitární pomoc odhlehlým oblastem. Zástupce organizace Care International navštívil tábory v těžce postižené indonézské provincii Aceh, a to, co tam viděl, bylo alarmující. Pro 3000 lidí byly k dispozici pouze čtyři záchody. Přitom za standard se považuje jedna toaleta na dvacet lidí. Z toho vyplývá, že pokud se situace radikálně nezlepší, mohou se vytvořit kritické podmínky z hlediska šíření nemocí.

Když si uvědomíme, že necelé dva miliony lidí potřebují potraviny a pět milionů lidí ztratilo střechu nad hlavou, je jasné, že rozsah katastrofy je skutečně obrovský. Každá země má přitom specifické potřeby, na které je třeba urychleně reagovat, protože čas jsou v tomto případě nejen peníze, ale i lidské životy.

Některé oblasti se bojí, aby je mezinárodní pomoc neobešla. Například Maledivy upozorňují na to, že nemají sice takový počet obětí jako Srí Lanka nebo Aceh, potřeby jsou tam ale stejně značné. Některé z ostrovů mají totiž nejvyšší bod pouze metr a půl nad mořem. To znamená, že vlna tsunami tam prakticky nenechala místo suché. A to má pro obnovu specifické důsledky.

Jednotlivé země mezitím přicházejí s pomocí. Daleko největší poskytuje zatím Japonsko. Jde o závratné půl miliardy dolarů. Do oblasti už také odešlo 120 japonských humanitárních pracovníků.

Americký prezident George Bush vyzval dva bývalé prezidenty - tedy svého otce a Billa Clintona, aby vedli domácí úsilí o co největší sbírku na postižené oblasti. Reagoval tím na kritiku, podle níž je reakce Washingtonu příliš pomalá. Prezident prohlásil, že hlavním zdrojem štědrosti není ve Spojených státech vláda, ale obyčejní lidé. Administrativa zatím oznámila, že poskytne 350 milionů dolarů. Nepočítá se do toho ale 120 milionů, jež dali zatím Američané Červenému kříži a dalším organizacím, stejně jako 21 lodí, 14 letadel a skoro pět desítek helikoptér včetně letadlové lodi, jež byly na pomoc oblasti vyslány.

Třetí největší pomoc poskytne Světová banka. Mělo by to být 250 milionů dolarů na dlouhodobou rekonstrukci postižených zemí. Pozoruhodné je čtvrté místo, které obsadilo Norsko - s pouhou polovinou obyvatel oproti České republice. Norská vláda poskytne 182 milionů dolarů. A obyvatelé této severské země mezi sebou už vybrali dalších 30 milionů.

Až za Norskem potom následuje Asijská rozvojová banka, Velká Británie, Itálie, Švédsko, Španělsko, Francie, Kanada, Čína, Dánsko, Austrálie, Holandsko - a na 16.místě Evropská unie s pomocí, převyšující 30 milionů dolarů. Je to skutečně pozoruhodný žebříček. Vypovídá o tom, že takovou humanitární akci ještě modrá planeta nezažila. Současně musí být ale tato pomoc rozdělena na dosud nevídaném území několika kontinentů a subkontinentů.

Dobrou zprávou je to, že varovný systém proti budoucím vlnám tsunami by mohl být v oblasti Indického oceánu instalován do jednoho roku. Stál by pouhých 20 milionů dolarů. Experti ale varují, že všechno může zpozdit nedostatečný rozvoj komunikací v zasažených zemích. Jinými slovy, i daný systém potřebuje svoji "infrastrukturu", a právě ta je od Indie až po Indonézii velmi slabá.

Většina zemí si ale potřebu zabezpečení uvědomila. Po nynějším zemětřesení totiž pouze Indonézie dostala varování díky satelitní stanici NOAA, a to ještě zprostředkovaně: od Austrálie. Informaci měly paradoxně pracovníci varovného systému v dalekém Pacifiku - ti varovali svoje členské státy a snažili se kontaktovat ohrožené země okolo Indického oceánu. Naneštěstí neúspěšně.

Nejtěžší je zatím dostat humanitární pomoc do nejhůře postiženého Acehu. Tato indonézská provincie na severu Sumatry se nacházela v těsné blízkosti zemětřesení. Západní pobřeží je přitom nízko nad mořem, takže vlna ho doslova smetla. Navíc, právě tam byla tsunami nejsilnější. Celé vesnice zmizely, nejsou tam žádné použitelné silnice a o nejhorší práce se musí starat armáda. Přesto se tam podařilo doručit už 50 tun potravin a dalších 400 tun čeká na distribuci. Nejtěžší je, podle humanitárních pracovníků, dostat náklad z východního pobřeží na západ.

Pozitivní jsou signály nové spolupráce mezi jednotlivými zeměmi. Indie například vyslala svoje experty na pomoc Srí Lance. Indonézie pořádá pro všechny postižené země dárcovskou konferenci. Pokud bude takových signálů víc, možná se v celé oblasti vytvoří atmosféra větší důvěry. Právě ta je totiž stejně potřebná jako potraviny, léky a peníze.

autor: Daniel Raus
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.