Hotel a vepřín

Společnost, která podle průzkumů veřejného mínění není Romům zrovna nakloněna, bude pravděpodobně diskutovat, zda je skutečně nezbytné stěhovat za pět set až osm set milionů velkovýkrmnu prasat z místa, o kterém někteří politikové prohlašují, že vlastně nebylo koncentračním táborem, nýbrž jakousi ubytovnou pro lidi, kterým se nechtělo pracovat. V případě hotelového domu, jehož obyvatelé většinou nemají v Bohumíně trvalé bydliště a z těch, co ho mají, většina neplatí nájemné, zas nepochybně převládne názor, že radnice postupuje standardně a o nějaké diskriminaci nemůže být řeč. V prvním případě se hledají argumenty, jak se vyhnout vyrovnání s minulostí, ve druhém alibi pro neschopnost řešit problém současný.

Jenomže minulost nelze přepisovat či vytěsňovat a přítomnost nejde přehlížet. Mrtvým náleží pieta a živým střecha nad hlavou. Pro civilizovanou společnost, kterou jsme, ať se nám to líbí, či nelíbí, nestojí otázka, zda je zmíněné problémy třeba řešit, nýbrž pouze jak je vyřešit. Nejde totiž pouze o minulost a přítomnost menšiny, kterou většina vnímá jako obtížnou. Stejně tak se v obou případech jedná o to, jakou si většina svým přístupem zajistí budoucnost. Co je označováno jako problém nepřizpůsobivé menšiny, je ve skutečnosti problémem bezradné většiny. Problémem, který nebude-li řešen, může jenom narůstat.