Horské ledovce zadržují o pětinu méně vody, než se myslelo. Závisí na tom stovky milionů lidí

Malé andské ledovce, které jsou dlouhé jen několik kilometrů, i ledové plochy Patagonie a kanadské Arktidy, které pokrývají tisíce kilometrů čtverečních. Všechny je ve webovém atlasu ledovců najdete.

Čtěte také

Klimatickou změnu „inženýrsky“ nezastavíme. Můžeme se na ni ale připravit, věří biolog Žárský

Nová databáze zahrnuje světové ledovce od těch nejmenších po největší s výjimkou Grónského a Antarktického ledového štítu. Badatelé vyhodnotili víc než 800 tisíc satelitních snímků ve vysokém rozlišení, které zachycují povrchový pohyb horských ledovců v letech 2017 a 2018.

Pomocí inverzního modelování pak spočítali tloušťku ledu a stanovili celkový objem. Podle českého glaciologa Daniela Nývlta z Masarykovy univerzity jde o zásadní studii právě s ohledem na její globální rozsah.

Jde o klasickou glaciologickou metodu, ale každý ji dříve využíval na jednom ledovci a ne na 200 tisících ledovců najednou.
Daniel Nývlt

„Zpracovali 98 procent drobných ledovců na celé naší planetě. Možná že jen půl roku trvala příprava podkladů, aby to pak nějaký superpočítač zpracoval. Jde o klasickou glaciologickou metodu, která se používá dlouho, ale každý ji dříve využíval na jednom ledovci a ne na 200 tisících ledovců najednou. Studie kvantifikuje tyto informace pro celou planetu,“ uvádí Nývlt, který vede Český výzkumný antarktický program.

V Himalájích je vody víc, v Andách méně

Výpočet tloušťky ledovců mimo jiné ukázal, že zadržují o 20 procent méně vody oproti předešlým odhadům. Například v jihoamerických Andách je podle nové studie o 27 procent méně ledu. Naproti tomu v Himálaji je zásoba ledu o 37 procent větší.

Čtěte také

Velké povodně budou asi častější, z pětisetleté vody může být padesátiletá, obává se meteorolog Dvořák

Autoři studie včele s glaciologem Romainem Millanem z francouzské Université Grenoble-Alpes, jejíž servery tloušťku světových ledovců vypočítali s využitím milionů kalkulací, v článku na akademickém serveru The Conversation uvádějí, že jejich databáze zlepšuje porozumění pohybu ledovců po celém světě i souvisejícím dopadům.

„V mnoha regionech se výsledky této práce výrazně liší od předchozích odhadů, což má významné důsledky pro dostupnost pitné vody, spotřebu, ale také například pro zemědělství nebo využití vodní energie“, upozorňují dva z autorů studie.

Nedostatek vody nemusí Jižní Ameriku postihnout v roce 2050 či 2070, ale bude to třeba v roce 2030 nebo 2040.
Daniel Nývlt

To vidí jako jeden z klíčových přínosů jejich práce také Daniel Nývlt: „Jasně se ukazuje, že především Jižní Amerika bude mít do budoucna stále menší objemy vody. Ukazuje se, že nedostatek ji nemusí postihnout v roce 2050 či 2070, ale bude to třeba v roce 2030 nebo 2040. Bohužel jde o tropické oblasti, to jsou zejména méně rozvinuté státy jako například Bolívie a Peru, které to bude významně ovlivňovat,“ podotýká Nývlt.

Studie tak představuje jisté varování, na co a kdy se mají některé regiony závisející na ledovcové vodě připravit. 

Mořská hladina se zvedá o 4 milimetry ročně

Výzkum také mění odhadovaný vliv horských ledovců na nárůst hladiny oceánů. Ve světle nových výpočtů můžou navýšit hladinu o zhruba 25 centimetrů oproti původně odhadovaným 30 centimetrům. Ale to nemění nic na tom, že na aktuálním průměrném nárůstu mořské hladiny o necelé čtyři milimetry za rok má jejich tání značný podíl:

Čtěte také

Bill Gates: Jak zabránit klimatické katastrofě. Co máme podle miliardáře udělat s plasty a Afrikou?

„Drobné ledovce po světě se dnes podílí asi 30 procenty na nárůstu hladiny světového oceánu. Ještě před deseti lety byly nejpodstatnější. Dnes už tuhle roli přebírá Grónský ledovcový štít. Tam se jedná o potenciál řádově šest metrů vodního ekvivalentu nárůstu hladiny světového oceánu a u Antarktidy téměř 60 metrů. Ale tání drobných ledovců všude možně po světě v nejbližších dekádách rozhodně bude významně přispívat k růstu hladiny,“ podotýká Daniel Nývlt s tím, že rychlost tání závisí na tom, jestli a kdy lidstvo radikálně omezí emise skleníkových plynů, které podněcují nárůst teploty.

Klíčovou otázkou je, jestli přitom budou překročeny takzvané body zlomu:

I kdyby se ovšem hypoteticky podařilo emise ze dne na den zcela zastavit, nárůst hladiny by kvůli setrvačnosti klimatického systému pokračoval ještě relativně dlouho, jak nedávno v rozhovoru pro Plus vysvětlil přední německý oceánolog Stefan Rahmstorf.

Čtěte také

Golfský proud zpomaluje. Paradoxně to v Evropě může znamenat oteplení, varuje klimatolog

„Mořská hladina bude dál růst po dobu několika staletí potom, co zastavíme emise. Jednoduše jde o to, že ledovcům trvá docela dlouho, než roztají, a teplota bude nadále vyšší ve srovnání se stavem před začátkem průmyslového období. I když budou emise nulové, nevrátíme se do starého klimatu. Zkrátka jen zastavíme další oteplování, ale klima bude nadále teplejší. Když vezmete kus ledu do tepla, tak vám také pomalu odtaje. A přesně to se bude dít s Grónskem a Antarktidou. V příštích staletích budou dál tát, i kdybychom oteplení zastavili na hranici 1,5 stupně,“ upozorňuje Rahmstorf z Postupimského Institutu pro výzkum změny klimatu.

Podle loňské zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu OSN hrozí, že nárůst hladiny moří na konci století překročí jeden metr. Ustupující horské ledovce na tom mají podstatný podíl.

Poslechněte si celou reportáž Štěpána Sedláčka.