Hojící se jizvy Peru IV

20. prosinec 2012
Sedmý světadíl

V dalším pokračování svého peruánského cyklu se Eva Malířová zabývá tím, jak snadno může dojít ke kulturou podmíněným nedorozuměním.

„Kdyby získali dojem, že se z toho snažíte udělat obchod, je po vztahu,“ upozorňovala Vanessa, když jsme se chystali do jižního Peru pobýt ve vesnici Pincheq ležící nedaleko Cuzca.

„Je to kultura daru a pohostinnosti na bází vzájemnosti,“ vysvětlovala. „To pro nás bude znamenat, že musíme umět přijímat a zároveň si hledat i cesty jak dávat.“

Vanessa byla v Pinchequ už několikrát, vzpomíná, jak pohostinná Mama Maria po ránu klepala na dveře místnosti, kde Vanessa spala, že jí vynese nočník. Záchod totiž v jejím příbytku nebyl k dispozici. O rok později nás čekal dokonce splachovací. Tak se na nás připravili. Péče mama Marii se projevovala i v jiných oblastech: „Vstanu ve čtyři a uvařím vám rýži na oběd, pak poběžím do obchůdku.“ Vysvětlujeme jí, že rýži zvládneme. Mama Maria se tváří pochybovačně. Dcera Noemi nás podporuje: „No tak mami, tak jim důvěřuj.“

Jenže mama María vypadá neoblomně. Až argument, že tři z nás pěti mají děti a je tedy dost pravděpodobné, že jim umíme uvařit, ji trochu nahlodal. Přesto, když jsme ráno vstali, čekal v kuchyni hrnec uvařené rýže na oběd. Jindy Maria zase s uznáním pokývala hlavou: „Tak ty umíš loupat brambory. Minule tu byla nějaká Noemina kamarádka z Norska, té to nešlo.“ A když naše dvě slovenské kolegyňky promítli fotky z domova, bylo pro naše přátele překvapením, že žijí na venkově.

Setkání jiného druhu

K Peru patří i lamy alpaky

Člověk si může připadat na setkání s druhým připraven, přesto se kulturním neporozuměním nevyhne. Někdy možná právě proto, že si připadá připraven. Při setkávání s druhými lidmi vycházíme z dvou různých předpokladů: buď komunikujeme a jednáme s přesvědčením, že druhý vnímá, myslí a jedná podobně jako já, anebo naopak předpokládáme, že je odlišný a mnohdy si i předem definujeme v čem.

Oba předpoklady mohou vytvářet nedorozumění. Obě strany jsou pak jako chodci na ulici, co se snaží vyhnout stejným směrem s protijdoucím a vzniká z toho ten zábavný tanec úkroků sem a tam. V těch chvílích se ptám, mluví druhá osoba tímto způsobem kvůli mně, nebo je jí to tak vlastní. Je to autentické, nebo se mi přizpůsobuje? Takové úvahy někdy komunikaci ještě více zkomplikují.

Natvrdo

Noemi pro nás uspořádala ceremonii na počest Matce Zemi. Vedl ji přítel rodiny, šaman Don Isidro. Je zvyklý pracovat s turisty. Vanessa mu vysvětluje, že jsme nepřijeli za hledáním exotických zážitků. Jsme vzdělavatelé, chceme si rozšířit obzory zúžené věděním, v němž jsme byli vychováni. Kýve, že rozumí. Obřad očisty kouřem, žvýkání koky a připravení zápalné obětiny trvá asi čtyři hodiny. Snažím se antipatie vůči donu Isidrovi a svůj ukecaný rozum nechat stranou, nehodnotit a vzít si, co dokážu. Odevzdám se atmosféře. V takových chvílích mi fotografovat přijde neuctivé. Na frak mé úvaze dá klid Dona Isidra, s jakým uprostřed ceremonie vyřizuje telefonáty.

Je to nedůležitost, kterou obřadu pro turisty přikládá, nebo je prostě ceremonie natolik běžnou součástí života, že telefon není vyrušením? Mama Maria s Noemi se taky účastní. A telefon také berou. Pachamama se neurazí, proč bych měla já. Obřady jsou součástí života. Stejně jako duše zesnulých, o kterých naši zdejší přátele vyprávějí se zřejmou samozřejmostí. Fotografii obřadu mám, ale jen díky tomu, že don Isidro po dokonání přípravy obětiny k focení vyzval a Vanessa fotí ráda.

Hlavně opatrně

Don Isidro nám na první pohled sympatický nebyl. Zato Don Esteban, který s námi chtěl promluvit o obrozeneckém a environmentálně uvědomělém úsilí své komunity, nás zval na návštěvu. Chtěli jsme té místní iniciativě porozumět. Don Esteban mluví s oblibou ve zdrobnělinách. Při vzpomínce na Vanessino upozornění, ať z věcí neděláme obchod, se opatrně ptáme, na kolik nás výlet pod šestitisícovou horu Ausangate do Estebanovi vesnice přijde.

Esteban zašermuje rukama, že nic, jen čím budeme chtít přispět dobrovolně. Odvážím se ještě doptat aspoň na cenu jízdného. Jsme domluveni. Sraz ve středu v šest ráno. „A já si obleču svůj moc pěkný inckých oblek,“ těší se Don Esteban. Skutečně, vedl pod šestitisícovou horou obřad díků ochráncům hor v oděvu, který bych si představila jako převlek za Inku na karneval . Jenže ve vesnicích se ještě skví plakáty z oslav prvního srpna, na kterých vyfocený Esteban s dalšími muži v podobných oděvech zvou místní k obnovení tradičních slavností. Není to tedy atrakce pro turisty. Nicméně...

Na konci dvou krásných dnů v náručí hor se mne v kufru taxíku, kam jsme se nasáčkovali, Don Esteban zeptá, kdy mu dáme spropitné. Počítali jsme s tím, pravil přece něco o dobrovolném příspěvku. Ovšem kolik by to mělo být, je těžké odhadnou. Horský průvodce má 200 soles na den, nosič totéž za čtyři dny, vymysleli jsme a předem se poskládali na 140 solů. „Je to v pořádku?“ „Hm, a co zpropitné Jolandě?“, netváří se Esteban. Jenže proč dávat zpropitné Jolandě ? Byla nám představena jako nová členka organizace z jiné komunity. Mysleli jsem, že s námi jede na výlet, aby poznala více činnost Estebanova sdružení. „Tak jí dám ze svého a vy mi to pak dáte?“, navrhuje Esteban. Na náš bezradný pohled si ho mama Maria, s níž jsme měli potěšení cestovat, bere stranou a prohodí pár slov kečuánsky.

Úchvatné peruánské Andy

Nikdy neříkej nikdy

Když se příštího rána probudíme znovu v Pinchequ, chce s námi Maria mluvit. Je dosti rozrušená. Naštvaná. Když ulehla, utahaná po výletě jako všichni, Esteban jí v jedenáct volal. Vzhledem k tomu, že se stmívá v šest a chodí spát kolem osmé, je to jako volat někomu v jednu v noci. Chtěl, aby nás přesvědčila, ať mu dobrovolný příspěvek navýšíme. Rozrušeně opakovala svůj rozhovor s ním a jak mu vyčinila. Vysvětlovala mu, že má být příště mnohem jasnější a říkat věci dopředu jako Don Isidro, který má danou sumu za slavnost i čtení koky a dá se s ním pak usmlouvat cenu pro přátele. Nebo jako se dopředu jasně domluvila s Vanessou, že za ubytování od nás chce jen, abychom nakoupili v jejich obchůdku. Argumentovala, že my na výlet nechtěli, jen jsme chtěli poznat jeho organizací a na náklady jsme se ptali. „Musíš být příště jednoznačný.“ Přes to mu sama za nás chtěla doplatit, aby nebyla zlá krev. To jsme samo sebou nedopustili.

V kruhu

Vanessa říkala, kdyby zjistili, že se z toho snažíte udělat obchod, je po vztahu. Ono to bohužel může fungovat i opačně. Když to obchod je a někdo se snaží to z něj nedělat, a třeba i proto, že mu není vlastní si o peníze říkat. Anebo proto, že se mu to v minulosti vyplatilo u bohatších turistů. Esteban si na rozlučkový večírek každopádně pro peníze nepřišel.

Esteban a Isidro jsou pro mne dva odlišné příklady chování. Isidro, chladný ve své kalkulaci, ve mně vzbuzoval nedůvěru ke své opravdovosti. Prostě obchod. Esteban zase působil zapáleně, že věří tomu, co dělá a chce to sdílet. Ale jeho noční telefonát dal zcela jiný nádech jeho zdrobnělinám o bratříčcích a sestřičkách i jeho „mi traje de inca bien bonito“.

Původní tradice jsou v Peru stále živé

Kdo je tedy autentický? Noemi nám vypráví, že v jejich vesnici je také šaman, ale nechce, aby to o něm věděli návštěvníci a příchozí, protože má sloužit své komunitě. Obsah ceremonie pro nově příchozí, kteří se dávají do ochrany místních hor poprvé, se bude lišit od obřadů pro místní. Je v pořádku, že jim poslouží jiný šaman. A Don Isidro i Esteban nám to propojení s horami a Zemí přece jen dokázali trochu zprostředkovat. A Estebanovi samotnému se ten oděv fakt líbí a něco důležitého pro něj znamená. Obřady jsou pro něj znovuprobouzením dávné moudrosti. A profesionál Don Isidro zase chránil obětní oheň, když ostatní hasili menší požár, který se mezitím kolem rozpoutal. Světské pachtění. Slavnost oběti se musí dotáhnout, aby byla platná.

Opravdové je to, co dělá člověk ve svém přesvědčení i při přizpůsobení okolnostem. A je třeba si zvyknout, že všechno může být jinak, než očekáváme. My, lidé, se tak můžeme neustále vzájemně překvapovat.

Autorka je vedoucí Centra globálního rozvojového vzdělávání v neziskové společnosti NaZemi.

autor: Eva Malířová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu