Hodnota života

5. únor 2007

Smrt policisty, kterého v pátek zabili sicilští fanoušci, vedla italský fotbalový svaz k uzavření všech stadionů a vládu ke svolání mimořádné schůze. Ministr vnitra řekl, že jako odpověď na mimořádný útok bude následovat mimořádná reakce, a fanoušci že riskují, že už nikdy fotbal neuvidí. Den nato zabil sebevražedný atentátník na bagdádském tržišti stopětatřicet lidí a další tři stovky zranil. Američtí vojáci na to reagovali prohlášením, že brzy začne kampaň ke stabilizaci Iráku a dojde na operaci, jakou Bagdád ještě nezažil.

Pokud platí, že lidský život má stejnou hodnotu všude na světě, měli bychom být spíše šokováni masakrem v irácké tržnici, než prázdnými italskými stadiony. Jednoduše proto, že v Iráku lidských životů vyhaslo víc. Ve skutečnosti na sebe italští fotbaloví násilníci o víkendu přitáhli větší pozornost než Iráčané s jejich občanskou válkou. A důvod? Narozdíl od Iráku, kde si nikdo neumí představit, jak situaci řešit, se italský problém vyřešit dá. Zákazem cestování fanoušků s jejich týmy na hřiště soupeře, prodejem vstupenek výhradně na jméno, zavedením vnitřního kamerového systému a uzavřením stadionů, na kterých zvýšená bezpečnostní opatření nebudou zajištěna.

Když Italové hledají způsob, jak umravnit fotbalové násilníky, řeší problém, který je obecný. Dříve nebo později se italské know-how bude hodit i nám. Totéž nelze říct o vzájemné nevraživosti šíitů a sunnitů. Žádné poučení z války jejich týmů pro nás neplyne, cokoli bude učiněno k jejich pacifikaci, nás nemá jak inspirovat. Platí to bohužel i naopak. Přestane-li se v Itálii kvůli vraždícím fanouškům hrát fotbal, Iráčané budou kroutit hlavou: "Kvůli jednomu mrtvému policistovi?!"

autor: iho
Spustit audio