Hodlá se jižní Srbsko vydat cestou Kosova?

Zmíněné oblasti byli tak trochu mimo pozornost, zejména v dobách, kdy se v jejím centru nalézalo sousední Kosovo. V této souvislosti ale nelze zapomínat, že oblast Preševa, Bujanovce a Medvedže leží na jeho bezprostředních hranicích. A už v letech na přelomu dvacátého a jednadvacátého století tu působila lokální odnož Kosovské osvobozenecké armády. Její jihosrbští stoupenci od UČK přebírali nejen výzbroj a výstroj, ale i teroristické způsoby boje a vnitřní organizace. Od doby konfliktu tam působí speciální jednotky srbské policie. A na hranicích s Kosovem funguje od května roku 2001 zvláštní bezpečnostní zóna v šířce pěti kilometrů. Do ní mají přístup jen lehce vyzbrojené policejní oddíly v nichž jsou zastoupeni i etničtí Albánci. Alespoň ve zmíněné zóně se daří udržovat klid. Na řadě dalších míst regionu je ale napětí v posledních týdnech cítit na každém kroku. Dochází ke sporadickým přestřelkám. Ty vyvolávají okamžité reakce zvláštních policejních sil. Albánci pak tvrdí, že jsou jejich příslušníky terorizováni.

Víkendové požadavky albánských představitelů mohou navenek působit nevinně. Pouze ale v případě, že by tu nebyla kosovská zkušenost. Albánci se zaštiťují celoevropskou tendencí k regionalizaci. Jenže ta v jejich podání znamená vytvoření zvláštní správní jednotky zvané Preševské údolí. Tam by Albánci měli podle jejich zástupců mít vlastní instituce na nacionálním základě. Dále požadují demilitarizaci oblasti a okamžitý odchod zvláštních jednotek srbské policie. A také mezinárodní zprostředkování. Stalo se tak jen několik dní poté co s představiteli Albánců jednal srbský ministr vnitra Ivica Dačič, který po skončení rozhovorů působil alespoň navenek optimisticky. Podobné požadavky se neobjevují poprvé. Albánští představitelé z jihu Srbska je průběžně, někdy v částečně pozměněném znění předkládají od roku 2001.

Je nutné přiznat, že ve smyslu další existence Srbska v jeho současné podobě takové návrhy vyvolávají v zemi obavy. A to s ohledem na Kosovo ne neoprávněné. Kdyby vláda v Bělehradě připustila vytvoření zvláštního administrativního regionu, dala by zelenou dalšímu pokusu o vznik území jednoznačně dominovaného etnickými Albánci v rámci teritoria Srbska. Dalším krokem, i když by přechodné období mohlo trvat několik let, by byl albánský požadavek vytvoření autonomní oblasti. Ačkoli se představitelé Albánců ze sousedního Kosova snaží předstírat, že jejich samostatnost plně uspokojuje jejich teritoriální ambice. Je tomu tak ale doopravdy?

Už z doby, kdy Kosovo nebylo samostatné, pocházejí signály toho, že konečným cílem post jugoslávských Albánců je vytvoření jednoho společného územního celku. Ten by podle jejich nejodvážnějších teorií měl zahrnovat kromě Kosova a zmíněných oblastí Srbska s většinovým albánským etnikem také třetinu Makedonie. I v této post jugoslávské zemi se už Albánci pokoušeli vydobýt si své požadavky prostřednictvím tamní odnože UČK se zbraní v ruce. Konflikt skončil až podpisem takzvaných Ohridských dohod za mezinárodního zprostředkování. Ozbrojené střety tam skutečně skončily. V Černé Hoře, kde na jihu v oblasti Ulcinje žijí také etničtí Albánci, byl dosud alespoň co se týče ozbrojených střetů zatím klid.

I mezinárodní společenství by mělo být v této souvislosti velmi pozorné. Mnohokrát se hovořilo o nebezpečí dalších změn hranic na balkánském poloostrově. Doufejme, že nedojde i po stoprvé ke stejné chybě. Připustit vytvoření společného státu Albánců z bývalé Jugoslávie už by po samostatnosti Kosova mohlo zneklidňovat další země. Podle nejtragičtějšího scénáře by to mohlo vyústit v rozsáhlý konflikt mezi etnickými Albánci a většinovým etniky nejen za účasti států z bývalé Jugoslávské, které by se rozpínavost mohla týkat-tedy Makedonie a Srbska, ale také vlastní Albánské republiky a dokonce i Řecka, kde albánská menšina žije také. Zmíněná varianta vývoje má už i své jméno. Objevilo se například v pondělním vydání bělehradského deníku Politika. Tedy Třetí balkánská válka.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .