Hnutí Hizballáh

Toto hnutí, které operuje na jihu Libanonu, se musí během velmi krátké doby rozhodnout, ke které ze dvou stran sporu se přidat a jaké to pro něj může mít důsledky.

V těchto dnech se roztříštěná libanonská politická scéna sjednotila a její velká část požaduje okamžitý odchod syrských vojsk a potvrzení suverenity Libanonu. Hizballáh, který se vždy zaštitoval bezpečností a zájmy země, by se logicky měl přidat k tomuto hnutí. Na druhou stranu jsou si šéfové Hizballáhu dobře vědomi, že "nenormální" situace v Libanonu zatím umožňovala "nenormální" postavení jejich organizaci a že odchod Syřanů toto výsadní postavení ohrozí. Hizballáh, úspěšný a sebejistý, nyní tedy stojí před osudovou volbou. Chybné rozhodnutí pro něj může znamenat konec, nebo alespoň zásadní komplikaci pro další trvání organizace v její současné podobě.

Co je vlastně Hizballáh? Strana Boha, jak zní překlad názvu organizace, vznikl v roce 1982. Tou dobou už sedmý rok zuřila v Libanonu občanská válka. Izrael v tomto roce vstoupil do Libanonu, aby si zde zajistil své zájmy, tedy narušil infrastrukturu zde sídlící Organizace pro osvobození Palestiny a pomohl svým tamějším křesťanským spojencům. Právě jako reakce na izraelskou invazi vzniklo toto hnutí šíitských muslimů. Oficiálním dlouhodobým cílem Hizballáhu, ustaveného s pomocí Teheránu, bylo vybudovat v Libanonu teokratický režim po vzoru Íránu. Během let se z Hizballáhu stal pán nad jihem země. Hizballáh kromě tam vybudoval sít charitativních a sociálních institucí, má k dispozici vlastní média včetně televize, a stal se také významnou libanonskou politickou stranou. Problém je, že je také jedinou v Libanonu, která má vlastní ozbrojené milice.

Svou vládu nad jihem země Hizballáh ospravedlňoval bojem proti Izraeli. Likvidaci sionistického nepřítele má takříkajíc v popisu práce. Má díky tomu i určitý respekt i u ostatních Libanonců. Když se v roce 2000 Izraelci stáhli z patnáctikilometrového nárazníkového pásma na jihu Libanonu, Hizballáh to označil za své vojenské vítězství - do značné míry oprávněně. Problém je, že i poté Hizballáh pokračuje v občasném ostřelování severního Izraele raketami. Podle izraelských tvrzení také Hizballáh utratil asi 10 milionů dolarů za financování teroru uvnitř Izraele a od Saddáma Husajna po jeho porážce převzal čestnou úlohu vyplácet vysoké částky rodinám palestinských sebevražedných atentátníků. Aktivity Hizballáhu tedy komplikují mezinárodní poměry přinejmenším mezi těmito dvěma státy - Libanonem a Izraelem.

Nyní se ale blízkovýchodní politická krajina prudce mění a Hizballáh se musí snažit, aby ho překotný vývoj nevyhodil ze sedla. V Libanonu od vraždy Rafíka Harírího kvasí lidová vzpoura proti přítomnosti Syřanů, hlavních protektorů Hizballáhu. Damašek se ocitl pod obrovským tlakem a dělá velké a nedůstojné ústupky. Hizballáh se tedy obával v této situaci vsadit příliš na tohoto koně.

Je tu sice možnost, že po syrském stažení z Libanonu bude Damašek ještě více Hizballáh potřebovat. Na druhou stranu je také pravděpodobné, že syrské stažení zbaví Hizballáh přímé ochrany Damašku. Hizballáh se tedy plně ocitne pod vnitropolitickým tlakem, aby se novým okolnostem přizpůsobil. To by především znamenalo, že se stane normální politickou formací a zřekne se zbraní. Zařadí se sice do hlavního proudu libanonské politiky, ale ztratí svou výlučnost a s tím i svou moc.

Ideální by bylo, kdyby Hizballáh nové poměry akceptoval a odzbrojil se dobrovolně. Násilné odzbrojení označil jeden ze znalců regionu za recept na katastrofu. Šéf Hizballáhu Hasan Nasralláh v neděli prohlásil, že jeho organizace i nadále hodlá stát v čele odporu, což česky znamená, že i nadále hodlá udržovat svůj stát ve státě včetně soukromé armády. Na úterý dokonce svolal prosyrskou demonstraci, která má vyvážit psychologický účinek protisyrských bouří v Bejrútu. Hizballáh se tedy rozhodl pro stanovisko, které ho staví proti současnému hnutí za normalizaci libanonské politiky. Do budoucna ho to může přivést ke konfrontaci s veřejným míněním i příští protisyrskou vládou.

Lidé ve vedení Hizballáhu ale nejsou hlupáci, vědí co riskují. Jsou si vědomi, že nová vláda si bude přát nejen jejich odzbrojení, ale i normalizaci s Izraelem, pravděpodobně zakončeným mírovou dohodou. To je pro Hizballáh nepřijatelné a udělá cokoli proti takovému vývoji. A to tím spíše, že Izrael, který se podílí na mezinárodním tlaku proti Sýrii, jistě současné situace využije k tlaku i na Hizballáh a jeho pozici v Libanonu.

Hizbaláh se tedy rozhodl jít raději se Sýrií proti libanonské opozici a vlastně i velké části veřejného mínění - a snad i dlouhodobým libanonským zájmům. Ale ví, že je to hra o jeho vlastní budoucnost a jeho identitu. V normální zemi s normálními vztahy totiž pro organizace jako je Hizbaláh není místo.