Hledání tzv. evropských hodnot

Přitom to není tak obtížné. Potřeby pociťuji spontánně, pro hodnoty se svobodně rozhoduji, a pak je vyznávám. Také se vyskytuje, zejména u nás, termín zájmy. Např. "české národní zájmy". Zájem je "něco mezi". Zajímat mě mohou mé potřeby i vyznávané hodnoty (pokud se pro ně rozhodnu).

V květnu se v německém Karlsruhe konal mezinárodní kongres. Sjeli se tam filozofové, právníci a sociologové z celé Evropy i odjinud a debatovali právě o hodnotách a hodnotovém souzení. Je zajímavé, že jsem se o tom z našich médií nedověděl. Ani nevím, zda tam někdo od nás byl. Proto tlumočím jen to, co jsem se dočetl jinde. Mohu podat o kongresu dvě zprávy, dobrou a špatnou. Kterou začít? Začnu tou dobrou. Že se takový kongres vůbec konal.

Špatná správa říká, že se tam na ničem nedohodli, k ničemu nedospěli a že to ani nešlo. Obsah pojmu hodnota se měnil nejen podle toho, zda přednášející mluvil anglicky, francouzsky nebo německy, ale i podle toho, jaké byl profese a jakého Mistra (s velkým M) byl učedníkem. Zda ho ovlivnil pozitivismus, analytická filozofie, Immanuel Kant, fenomenologie nebo katolický tomismus či personalismus. Zkrátka - babylonské zmatení. Je vidět, že na to, aby se Evropa či EU chápala jako hodnotové společenství, si ještě nějaký čas počká. Ale začalo se s tím. Tedy přece jen dobrá zpráva.

Zaujalo mě vystoupení Josepha Weilera, Američana německého původu. Radil, aby si debatu o hodnotách a hodnotících soudech vedl každý evropský národ sám u sebe doma a hlavně aby se nespěchalo se snahou "napěchovat" výsledky těch debat do celoevropsky závazných právních norem. Má pravdu. Hodnoty nelze odhlasovat, k těm je třeba dospět. Už proto, že jejich závaznost je nadosobní a jejich relevance nadčasová. Co je shledáno hodnotou dnes, mělo by jí být i zítra.

Na to, aby se Evropa stala Evropou, potřebuje čas. Bude ho mít? Masaryk předvídal, že náš stát potřebuje ke své duchovní, tedy hodnotové integraci (někdy tomu říkal "odrakouštění") dobu dvou generací, tedy nějakých 50 let. Měl jich jen 20. To bylo málo.

Zdalipak vedeme po svém debatu, jak radí Joseph Weiler? Řekl bych, že ne. Že ideu evropské integrace a její potřebnost vnímáme každý po svém, nadto mlhavě. Ti mladí, vzdělaní, úspěšní, v tom tuší jakousi naději. Obávám se, že jsou vedeni představou Evropy podnikatelské, studijní, případně turistické. Levice, tedy ČSSD a méně přesvědčivě KSČM je proevropská. Má asi na mysli "Evropu sociální". Asi bude zklamána, neboť Evropa prožívá krizi sociálního státu a není jasné, jak to dopadne.

ODS je podivně antievropská. Působí v ní snad setrvačně klausovské charisma? Prezidentovy výhrady k evropské integraci mají pohnutky hlubinně osobní, což je pro postoj politické strany málo. Přitom pan Topolánek objíždí země evropansky zdráhavé a hledá spojence proti tzv. ústavě. ODS mi není zcela srozumitelná. Tuším její dvojakost. Je-li, jak tvrdí, stranou lidí tvořivých, kurážných, sebevědomých, mohla by se shlédnout v Evropě svobodného podnikání. Je-li však stranou novopečeného establishmentu, který se dokázal šikovně zabydlet, mohou jí vadit evropské nároky na právní, podnikatelskou a administrativní kulturu. Ty vadí i úředníkům a soudcům. Asi i mnohým akademikům, vysokoškolské obci. Nakonec to vypadá tak, že jedinými Evropany, tedy zápaďáky, jsou vojáci. Aspoň ti, co vystupují v televizi. Ale čert tomu věř! Do armády není vidět. Víme jen, že ministryně obrany hezky zpívá.

Ten kongres v německém Karlsruhe nepořídil mnoho, ale aspoň s tím začal. Nás ten začátek teprve čeká. Kdo k tomu dá podnět? Obávám se, že z politiků nikdo, jsou ostatně málo věrohodní. Že by lidé ze šoubyznysu?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .