Historie

Někdo vysloví pochybnosti o svém životě, přestože ho ostatní považují za velmi prospěšného. Patřil k nim i publicista, národohospodář, protinacistický bojovník Jiří Hejda.

„Člověk musí mít víru. A moje víra byla, že až nás pustí, tak mi maminka uvaří meruňkové knedlíky. A stalo se!,“ říká zvesela skaut a bývalý politický vězeň Jiří Lukšíček.

Podobný titulek, jen bez časového určení, si mohli v dubnu roku 1961 přečíst čtenáři Rudého práva. V Jeruzalémě stanul před soudem SS-Obersturmbannführer Adolf Eichmann.

Nemá smysl mlátit do barometru, když ukazuje na blížící se bouřku, řekl filmový režisér Elmar Klos, když s Jánem Kadárem v roce 1968 rozmlouvali v Československém rozhlasu.

135 let uplynulo 16. dubna od narození Ernsta Thälmanna, německého stalinisty, který po nástupu nacistů skončil ve vězení a nakonec byl na příkaz Adolfa Hitlera zastřelen. 

Když sovětské a další „spřátelené“ tanky drtily v srpnu 1968 krátké období relativní svobody, neznamenalo to hned konec nadějí na uvolnění poměrů v Československu. 

Jaro 1950 je nejvýznamněji spjato s procesem s Miladou Horákovou a společníky, nebyl ale jediný. Nadšení z krvavého budování bylo ostentativně vyjadřováno širokými vrstvami

„Je tu šokující svoboda. Jakmile sem přijedeš, už nikdy se Tě nikdo neptá na žádné doklady, cestuješ z jednoho státu do druhého bez pasu, žádné průkazy neexistují,“ píše. 

Na straně jedné symbol luxusu, nedostupnosti a straně druhé symbol pokoutního kšeftování lidí pohybujících se na hraně.  Proč vůbec vznikly, jaký byl jejich smysl?