Historie

Když se na počátku 90. let někdo zmínil o „masakru na Švédských šancích“ nebo o „vraždění Němců u Přerova v červnu 1945“, většina lidí neměla tušení, o čem je řeč. 

Růžena Urbanová. Jméno, které nám už mnoho neřekne. Ve 30. letech minulého století šlo však o malířku, spisovatelku, cestovatelku a sběratelku domorodého umění v Tichomoří.

V Protektorátu Čechy a Morava se nežilo lehce nikomu. Jedna skupina obyvatel to ale měla výrazně složitější než ostatní.

Za velké ideály se někdy platí vysoká cena. Tak by se dal shrnout životní příběh ženy, jejíž názory zůstávají pro dnešní mladou generaci málo srozumitelné: Josefy Slánské.

Poválečná polodemokracie v Československu končí. Komunisté využívají chyb svých politických oponentů a přesouvají konečný zápas na ulici. 

Co se vlastně stalo 25. února 1948? Už jen pojmenování tehdejších událostí není zcela jednoduché. Někteří konstatují, že to byl puč, jiní mluví o řešení politické krize.

Modré uniformy, brigadýrky, na rukávu červená páska s písmeny LM. Tak vypadali Lidové milice. Hráli důležitou roli v únoru 48, při kolektivizaci i v roce 1969.

„My vás oběsíme, ať se přiznáte, nebo ne,“ řekl vyšetřovatel StB v únoru 1951, když měl v ruzyňské věznici u výslechu bývalého náměstka ministra vnitra Josefa Pavla.

Člověka utváří jeho rozhodnutí. A první veliké, dospělé rozhodnutí činíme o tom, co budeme v životě dělat, zamýšlí se v dokumentu Slobodanka Radun.