Historie

Olympijské hry jsou nejen sportovní soutěží, ale také symbolem ideálů, které přinášejí od dob antiky. I sport se ale dostával do vleku politických událostí.

Čtyři dekády komunistické historie našeho státu mají na svém kontě řadu nevinných obětí, bezpráví a nespravedlností, ostatně tak jak tomu v totalitních státech bývá.

V roce 1925 začalo v zavolžské stepi u města Saratov nedaleko Kazachstánu působit družstvo (komuna) Reflektor. Tvořili je vystěhovalci z Československa.

Neznámá kapitola z dějin fotbalu, který pro vězně v terezínském internačním táboře znamenal v daných podmínkách totéž co život.

Na jeho reportáže z Norimberského procesu si rozhlasu stěžovali majitelé restaurací, protože v čase jejich vysílání zely lokály prázdnotou.

Rozhlasové vysílání je od svého počátku plné premiér nejrůznějšího druhu. Jednu premiéru, a to dokonce světového rozměru, nabídl svým posluchačům právě sport.

Životní úspěch vybojoval 5. září 1960 na olympiádě v Římě český boxer Bohumil Němeček. Nezkušený 22letý mladík si mistrovsky poradil s celou světovou špičkou.

Radost nebo smutek na sportovištích mnohokrát nesouvisí jen s konkrétními výsledky. Sport totiž často vstupuje do politiky – a platí to i opačně.

Přirovnání „silný jako Frištenský“ v českém prostředí začalo domácnět začátkem 20. století. Právě tehdy se na sportovním poli objevila postava muže, který se stal vzorem.