Historické prameny mohou nést lidské chyby, ale genetika nelže, tvrdí genealog Kotačka

„Ještě nedávno byly analýzy lidského genomu velmi drahé, dnes tyto výsledky získáváme relativně snadno a za celkem levné peníze,“ vysvětluje ve Studiu Leonardo historik, genealog a ředitel Archivu Vysoké učení technického v Brně Martin Kotačka.

Tradičně genealogové používají matriky, gruntovní knihy a urbáře a další standardní písemné prameny. „Ty ale mají nějakou mez, za kterou se nedostaneme. Genetika je ale nový pramen, který nám umožní dívat se mnohem dál až do doby, kdy žádné písemné prameny nemáme.“

Genetika je exaktní věda, která nás nemůže obelhat, zatímco písemné prameny vznikaly cestou lidskou a jsou náchylné na chyby, na záměrné zkreslení nebo i na chyby v interpretaci genealoga.
Martin Kotačka

„Genetika může také přinést nové otázky, které by nás při studiu matrik nebo písemných pramenů nenapadly... Myslím, že v brzké budoucnosti bude tvořit genetika zhruba 50 % genealogického bádání, zbytek bude to klasické bádání v písemných pramenech.“

Matriky do 80. let 19. století neměly status úředních knih, připomíná historik. „Často jsou děravé, nepřesné, psali je učitelé, kostelníci... Až když stát a jeho bující aparát potřeboval možnosti registrace lidí a údajů, tak matrikám přidal status úředních knih.“

„V našem prostředí českých zemí jsou obecně písemné prameny přibližně od poloviny 17. století, ale pak záleží na konkrétní farnosti, někde se matriky vedly dříve, někde později, někdy se nedochovaly a podobně... Starší prameny tu a tam bývají, ale to záleží panství od panství.“

Dnes obecně platí, že čím víc jdeme na západ, tak jsou genealogické databáze bohaté a velké, čím víc na východ, tím jsou chudší. Proto také záleží, ze kterého směru naši předkovi přišili.
Martin Kotačka

Významné je také využití počítačů. „Můžeme vytvářet různé vyhledávatelné databáze... a hlavně je tam to sdílení. Dříve si člověk bádal po svých předcích, měl vše doma v podobě zápisků či kroniky... Dnes se díky Facebooku nebo specializovaným stránkám a skupinám rodokmen může dostat kamkoliv.“

Jako Češi jsme opravdu velmi, velmi geneticky různorodí

„Výhodou genetické genealogie je to, že genetickou informaci, kterou každý nosíme v sobě, můžeme jednoduše odebrat... Lidé dostanou odběrovou soupravu, je to takový kartáček, tím si odeberou vzorek slin z ústní dutiny, ten pošlou do laboratoře a za nějakou dobu jsou výsledky.“

Česká populace je geneticky velmi pestrá... „Jsme v pomyslném středu Evropy, procházely tu mnohé populační  skupiny a zanechaly tady stopu... Když se díváme na mužské linie, tak nejsme homogenní populace. Je mezi námi asi desítka různých haploskupin, což jsou takové řekněme genetické krevní skupiny, které vznikly zhruba před 20 tisíci lety.“

„Neplatí tedy ta jednoduchá představa, že sem někdy v 5. či 6. století přišli Slované, vytlačili Germány a jsme všichni jedna slovanská rodina, tak tomu rozhodně není. Jsme opravdu velmi, velmi geneticky různorodí a naše společné příbuzné máme mnohdy tisíce let nazpět.“

Základ občanské genetické genealogie je ten, že se porovnáváme mezi sebou, tedy s těmi, kteří si už nechali udělat genetický test.
Martin Kotačka

Genetická genealogie umožňuje odhalovat původ mužské linie, příbuznost mezi příjmeními, ale i migrační proudy. „Velká výhoda je, že také můžeme najít změnu příjmení. Příjmení u nás byla uzákoněna až za Josefa II., do té doby to byly jen jakési přezdívky, které dost často měnily.“

„Máme regiony, kde se nacházela takzvaná příjmení po střeše... Takže třeba byl sedlák, který zemřel, nezanechal potomky a nový člověk, který na grunt přišel, získal příjmení tohoto sedláka. Někdy lze tyto okolnosti z písemných pramenů rekonstruovat, ale genetika to odhalí jednoznačně,“ shrnuje výhody metody Martin Kotačka.