Headhunter Jan Bubeník: Dobrý manažer může mít klidně jen základní školu

„Doufám, že se do politiky nebudu muset vracet. Mám svou firmu, vychovávám děti a nikdo jiný za mě jejich táta nebude. Jsem teď velmi spokojený. Muselo by to být akutní ohrožení systému demokracie, kdy bych cítil, že by tu mohl zakotvit nějaký druh totality nebo nesvobody, abych se vrátil do aktivní politiky,“ uvádí.

Jan Bubeník (* 4. dubna 1968) je český podnikatel, personalista - majitel vlastní headhunterové firmy. Původně studoval medicínu, tu ale nedokončil a vplul do světa ekonomiky a byznysu. Na přelomu 80. a 90. let byl československé veřejnosti známý především jako politik a studentský aktivista. Po revoluci, v prosinci 1989, zasedl do Sněmovny lidu, a stal se tak nejmladším poslancem parlamentu republiky. V současnosti se naplno věnuje svým podnikatelstkým záměrům. Nepřestává ale sledovat stav svobody v Česku. V postojích vůči okolnímu světu ho zásadně ovlivnil Václav Havel.

Moment, kdy se charakter obnaží

Ovlivnit něco výš lze, jestliže člověk není lhostejný k okolí. Způsob se vždy dá najít. S partou kamarádů a stejně přesvědčených lidí v Iniciativě pro evropské hodnoty už dva roky objíždíme střední a vysoké školy a snažíme se v debatách s mladými, chytrými lidmi jim nabídnout sdílení našich hodnot a postojů. Diskutujeme, proč jsme se v životě rozhodovali tak, jak jsme se rozhodovali, proč jsme občas potlačili strach a šli o krok dál. A má generace má obrovské štěstí, že se nám to prozatím vždy vyplatilo.Jan Bubeník

„Je potřeba mít relativně hodně zkušeností, dobře se ptát a dobře odpovídat,“ říká Bubeník o práci personalisty a headhuntera. „Přichází hledaný moment, kdy takzvaně spadne maska a generální ředitel například nakupuje a někdo mu vrátí víc, než by měl. Jestli tedy Ukrajince vrátí tu dvacku... jestli třeba šidí na basketu, fauluje. Hledáme charakterové vlastnosti v jiných momentech, než kdy myslí,“ vysvětluje, že se o lidech hledaných do určitých vysokých pozic informuje i v jejich okolí, přičemž je důležité zohlednit vztah tázaných k danému člověku, aby nedošlo k poškození jeho reputace nebo neférovému posuzování. „Těch lidí z okolí, podřízených, kolegů, blízkých, musí být opravdu hodně,“ dodává.

„V dnešním světě, kdy potřebujete jen rychlé internetové spojení a přístroj, který vám zobrazí text na obrazovce, lidé nikdy neměli demokratičtější přístup k informacím. Máme nepřeberný zdroj, jak se celoživotně vzdělávat, když máte zájem se učit,“ uvádí na téma vzdělání, odbornosti a kvalifikace a odpovídá moderátorce na otázku, zda není nefér, že sám vysokoškolské vzdělání nedokončil, zatímco podmínkou mnoha pozic, které obsazuje, je vysokoškolské vzdělání. „Není to na překážku toho, aby člověk dělal dobře svoji práci. Potkal jsem mnoho lidí s tituly před i za jménem, ale nejsou kvalifikovaní pro konkrétní pozici. Jsou třeba dobří specialisté nebo akademici. A pak je spousta lidí, kteří nemají dokončené ani středoškolské formální vzdělání, a jsou to skvělí manažeři,“ uvádí.