Handicapované postavy ve filmech: mají vyvolat lítost i odpor, autoři ale neznají jejich život

Elisu si zahrála herečka Sally Hawkins, která také získala jednu z nominací na Oscara, a to za hlavní ženskou roli. Právě její role němé ženy dala vzniknout i debatě o tom, jak jsou ve filmu zobrazováni handicapovaní lidé a kdo je hraje.

Britský deník Guardian spočítal, že za ztvárnění zdravotně postižené postavy bylo na Oscara nominováno 59 nehandicapovaných herců a téměř polovina z nich tuto cenu opravdu dostala. Podle filmové kritičky serveru iRozhlas.cz Kristiny Roháčkové to souvisí s tím, že Hollywood miluje silné životopisné snímky.

Většinou jsou handicapovaní zobrazení ve skutečných příbězích, ve kterých se museli vyrovnat s handicapem, nějak ho překonat.Kristina Roháčková

„Většinou jsou handicapovaní zobrazení ve skutečných příbězích, ve kterých se museli vyrovnat s handicapem, nějak ho překonat. Jen v minulém roce je to třeba snímek Silnější s Jakem Gyllenhaalem, kde hraje reálnou postavu Jeffa Baumana, který přišel při bombovém atentátu na bostonský maraton o nohy. Nebo například Nádech pro lásku, kde hrál Andrew Garfield Robina Cavendishe,” říká.

Zahrát handicap je podle kritičky pro zdravé herce takzvaně vyšší meta. „Je za tím vidět i více práce, možná proto to také akademie oceňuje více,” myslí si.

Handicap jako trauma nebo strašák

Ve filmech o zdravotně postižených hrdinech převládají podle Roháčkové stereotypy. „Jejich zobrazení je někdy nesprávné a urážející. Diváci s nimi mají často spíše sympatizovat, než aby v nich našli sebe, aby v nich viděli, jak vypadá jejich obyčejný život,” tvrdí kritička.

„Často jsou ty postavy asexuální, handicap je zdrojem traumatu nebo naopak velké moci. Jsou to takoví vyvrhelové společnosti, kteří často hledají únik v sebevraždě, která bývá ve filmech ještě romantizována,” podotýká Roháčková.

„V historii můžeme najít příklady, kdy v hororech vystupovali handicapovaní lidé jako strašáci nebo v komediích jako naopak předmět humoru. Dnes je zase jiná móda, kdy se handicapovaní zobrazují ve filmech jako průkopníci moderní technologie, například místo useknuté ruky dostanou moderní paži, kterou pak využívají třeba k boji se zlem,” říká kritička serveru iRozhlas.

Autoři neví, o čem píší

Postavy handicapovaných mají vyvolat u diváků lítost, strach nebo i odpor. Gabriela Zdražilová

Gabriela Zdražilová, předsedkyně občanské společnosti Hendaver, která pořádá Mental Power Prague Film Festival, mezinárodní filmový festival (ne)herců s mentálním a kombinovaným postižením, souhlasí s tím, že ve filmech o zdravotně postižených figurují stereotypní představy.

„Postavy handicapovaných mají vyvolat u diváků lítost, strach nebo i odpor. Je to hlavně tím, že autoři neznají skutečný život, potřeby a touhy postižených lidí. Píšou o něčem, co neznají, takže to potom samozřejmě není reálné,” říká předsedkyně, podle které je žádoucí, aby více postižených postav hráli postižení herci a herečky.

„Aby společnost začala vnímat osoby s mentálním nebo tělesným handicapem jako lidi s charakterem, talentem, schopnostmi,” vysvětluje.