Haiti a jeho zemětřesení

Země se otřásla v noci z úterý na středu, a ještě o nějakou dobu se mluvilo - v uvozovkách "jen" o stovkách až tisících mrtvých. Nyní se počet obětí odhaduje na desetitisíce, ne-li statisíce. Přitom státní infrastruktura není schopna na tuto situaci adekvátně reagovat, a pozornost se tedy upírá spíše na mezinárodní společenství. Je zajímavé, že mezi nejrychlejší patřili Číňané, ti ihned poslali šedesát svých záchranářů, z velké části mužů, kteří před dvěma lety zasahoval při podobné tragédii ve své vlasti - tehdy v Sečuanu zahynulo asi 90 tisíc lidí. Velmi rychle reagovalo také Německo, které zatím co do finanční hodnoty poslalo dvojnásobek toho, co Peking. Na místě byly vlastně už před neštěstím stovky zdravotníků z organizace Lékaři bez hranic, kteří zde pomáhali s léčením prostých Haiťanů. Na místě byli i zaměstnanci Spojených národů, protože zde působí 9000 tisíc modrých přileb dohlížejících na udržování pořádku v zemi s velmi křehkou stabilitou.

Oči všech byly upřeny na Spojené státy - a to z více důvodů. Zaprvé jsou USA bohatou zemí, která je k Haiti relativně dosti blízko, a navíc zejména na Floridě žije asi tři sta tisíc Haiťanů, kteří sem odešli kvůli neutěšené hospodářské situaci. Druhým důvodem byl fakt, že právě během funkčního období minulého prezidenta Bushe se Američané příliš nevyznamenali. Nejdříve byl George Bush kritizován za to, že měl velmi pomalý rozjezd koncem roku 2004 po tsunami v jihovýchodní Asii. A stejná situace se opakovala hned v následujícím roce při humanitární katastrově způsobené hurikánem Katrina, který při tom řádil i na území samotných Spojených států.

Prezident Obama si vzal z Bushových chyb poučení, a reagoval mnohem rychleji. Američané velmi rychle vyslali na místo dva tisíce vojáků, kteří měli rychle začít pomáhat s odklízením trosek, a asi tři tisíce dalších měly dorazit během dneška. Klíčové jsou zejména týmy se psy specializované k hledání lidí pod sutinami. Důležité jsou také dodávky těžké techniky, protože Haiťané strávili první a tedy nejkritičtější hodiny po zemětřesení hledáním lidí tím, že měli k odklízení trosek k dispozici jen holé ruce.

Rychle se začalo projevovat, že ke katastrofě došlo v extrémně chudé zemi. Není k dispozici elektřina, a to ani na letišti. Přistávat tedy mohou jen vojenské letouny, které nepotřebují navádění pomocí radiového spojení. K dispozici je také jen jedna přistávací plocha, a už to samo o sobě je úzkým hrdlem při dodávkách pomoci. Dodávat je potřeba všechno, včetně čerstvé vody, protože i ta na Haiti nyní chybí. Nelze ani dodávat tradiční rýži, mouku nebo olej, protože Haiťané je nemají na čem vařit.

Haitská katastrofa způsobená přírodním živlem je ve skutečnosti z velké části zaviněna politickou tragédií tohoto státu. Haiti, které sdílí jeden ostrov s Dominikánskou republikou, je dokonalým případem politické tragédie. Oba státy mají prakticky stejné množství obyvatel, ale zatímco na Haiti je hrubý příjem na hlavu asi 660 dolarů, u úspěšnějších a stabilnějších sousedů je to skoro sedmkrát více. Haiti je stát, který se těší skoro dvousetleté nezávislosti na Francii, ale prožil jen velmi krátká období nadějí a klidu. Zejména závěr dvacátého století byl poznamenán téměř třicet let trvající diktaturou otce a syna Duvalierů, jejichž vláda si vyžádala desetitisíce mrtvých a statisíce dalších vyhnala z domovů. Pokusy nastolit po vyhnání Duvaliera mladšího normální politický provoz opakovaně selhávaly, prezident Aristide byl dvakrát násilně sesazen.

Tato politická křehkost Haiti je dokonalou metaforou i pro její stavby. Vždyť se během sedmistupňového zemětřesení zhroutily téměř všechny zasažené domy, včetně katedrály, hlavní nemocnice a dokonce i nedávno opraveného běloskvoucího prezidentského paláce. Když vloni na podzim navštívila tuto zemi organizace Architektura pro lidstvo, konstatovala, že téměř žádný dům na Haiti nesplňuje ani elementární inženýrské požadavky na bezpečnost, a to jak konstrukčně, tak provedením. Cement je totiž drahý, a tak se v maltě zčásti nahrazuje pískem. Mnoho Haiťanů navíc v posledních letech zatížilo své střechy betonovými taškami, aby je lépe ochránili před silnými větry. Právě tyto přetížené střechy ovšem tento týden zabíjely.

Zatím se o Haiti ve světě příliš nemluvilo - tato země nemá nic, o co by velmoci měly zájem. Tragédie desetitisíců tamních lidí může mít paradoxně jednu výhodu. Totiž tu, že připoutá pozornost Spojených států, ale třeba i Argentiny a Brazílie k nejchudšímu státu západní polokoule. Nyní je totiž zcela evidentní, že tento stát není schopen se ze své situace dostat sám. Kdysi byl prezident Bill Clinton kritizován za to, že vojenskou silou prosadil návrat sesazeného prezidenta Aristida do jeho funkce. Nyní bude potřeba mnohem masivnějšího zásahu nejen do politického, ale i ekonomického a správního fungování Haiti, a to bez ohledu na to, zda se bude v některých kruzích mluvit o neo-kolonialismu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .