Grónsko na rozcestí cestou k nezávislosti

4. prosinec 2013

Zaostřeno

Ani ne šedesátitisícové Grónsko zažívá napínavé časy. Grónská společnost momentálně rozhoduje asi nejzásadněji – a nejsvobodněji – o svém budoucím směřování na mnoho let. S tím, jak tají ledovce, a v Grónsku, ale vlastně i celém arktickém regionu se odkrývají naleziště nerostných surovin, se tato oblast stává předmět velkého geopolitického tlaku a různých zájmů.

„Grónsko je velkou příležitostí, jak se svět může zbavit závislosti na Číně v oblasti vzácných kovů, jako například molybden. Aktuálně se jich v Číně těží 90 procent,“ potvrzuje zásadní význam tamních nalezišť analytik společnosti Collosseum Vít Jedlička. Upozorňuje na to, že tání ledu zatím odkrylo 20 procent teritoria, a tak se čeká, že ložiska budou ještě větší.

Samostatnost v. strach

Geopolitické uvažování dnešních Gróňanů, které úzce souvisí s prolomením těžebních limitů, popisuje Jakub Christensen, který v Grónsku působil jako antropolog, následně se odstěhoval do Dánska a pracoval jako sociální pracovník s Gróňany. „Proces začal a s ním i celá debata grónských médií. Ta mají svůj specifický úhel – jsou velice lokální a současně výrazně nacionální, když je čtete z Dánska. O další vzruch se starají dánská média. Z Kodaně ten vývoj v Grónsku vypadá dramaticky: Teď tam začnou těžit uran a otvírat doly. Grónští politici ale říkají: Haló, teprve o tom začínáme jednat, bude to ještě na dlouho!“

Popisuje aktuální stav debaty Jakub Christensen, který upozorňuje i na okolnosti vzniku patřičné legislativy. „Byly kolem toho různé skandály. Mám na mysli hlavně to, že třeba nebylo vypsáno referendum, jestli zahájit těžbu ve velkém, nebo ne. Zatímco o jiných věcech se v Grónsku hlasovalo.“

Čtěte také

Dánský novinář Niels Søndergaard působí v grónském veřejnoprávním rozhlase KNR a v posledních měsících moderoval mnoho debat na téma těžba uranu nebo dalších těžařských projektů. Podle něj existuje v Grónsku jasná dělicí čára, kdo je pro zahájení těžby, a kdo proti. „Všichni jsou zajedno v tom, že peníze z těžby nerostů a ropy, pokud se tu skutečně najde, pro nás mohou být dobré.

Grónsko spadalo pod dánskou koloniální správu formálně již od středověku. Během druhé světové války, kdy bylo kvůli obsazení Dánska Německem od mateřské země izolováno, navázalo užší vztahy se Spojenými státy a Kanadou. Od roku 1953 je Grónsko dánským zámořským územím. V roce 1972 se stalo členem Evropského hospodářského společenství, tedy dávného předchůdce Evropské unie. V roce 1985 z něj vystoupilo. V roce 1979 si Gróňané v referendu odhlasovali autonomii. Ta se v roce 2009 rozšířila na samosprávu, která se má do budoucna zřejmě ještě rozšiřovat.

Ale pokud tu panuje nějaká rezervovanost, tak je to v otázce životního prostředí. Lidé se bojí, že to může mít neblahé dopady – to se týká hlavně těžby uranu a ropy – ale i některých menších ložisek. Například tady u Nuuku se mluví o těžbě rubínů a železa. Lidé se bojí, že to může mít negativní vliv na populaci velryb. Plující obrovské lodě s nákladem železa jim nemusí dělat dobře,“ popisuje Niels Søndergaard podle které ho je druhým zásadním bodem diskuse pracovní síla.

Pokud se uskuteční ty plánované projekty, které jsou zatím jen na papíře, bude to znamenat nezvykle velké nároky na pracovní sílu. „Na jeden těžební projekt se dokonce počítá s třemi tisíci čínských stavebních dělníků, kteří by měli pracovat ve fjordu 100 km od hlavního města. Z toho jsou lidé nervózní, jak na to grónská společnost zareaguje. Tři tisíce čínských dělníků v těch malých grónských vesnicích a osadách… grónská společnost je velice homogenní, prakticky tu doposud žili jen Gróňané a Dánové,“ vysvětluje novinář Niels Søndergaard.

Čtěte také

Velké emoce vzbuzuje hlavně těžba uranu – důl v Kvanefjeld v jižním Grónsku by měl být třetí největší na světě. Průzkum terénu byl zadán společnosti Greenland Minerals and Energy – názory na tuto společnost jsou soudě podle internetového zpravodajství polarizované. O podmínkách těžby uranu, ale i dalších velkých otázkách momentálně rozhoduje grónská vláda v čele s premiérkou Aleqou Hammond.

Grónská vláda a parlament dnes navrhují a schvalují zákony – i v oficiálním jazyku grónštině – nad 33 novými oblastmi. Týkají se kontroly nad nerostnými surovinami, justicí, policií, vězeňstvím anebo imigrací. V prosinci 2012 byla po velké diskusi zejména s dánskými politiky schválena první verze tzv. storskalaloven. Volně přeloženo jako zákon o velkých těžařských projektech. Zákon stanovuje podmínky pro těžařské společnosti a jejich projekty, které vyžadují investici větší než 5 miliard dánských korun. Tyto společnosti jsou většinou zahraniční, protože Grónsko nemá ani ekonomické, ani personální kapacity takové projekty spustit. V říjnu 2013 byl zákon o velkých těžařských projektech výrazně upraven, co se podmínek zahraničních dělníků týče. Když se v Grónsku mluví o zahraničních dělnících, mluví se víceméně o Číňanech. V říjnu 2013 byl také po 25 letech těsnou většinou zrušen zákaz těžby uranu, jehož zásoby se v Grónsku nacházejí.

Její listopadový rozhovor pro dánský deník Information vzbudil také značné pozdvižení: Aleqa Hammond v něm mimo jiné prohlásila, že dánští politici se nemají plést do grónských záležitostí a že to nejlepší, co si odnesla z Dánska, je recept na omáčku k masu. A také to, že si nedokáže představit zažít krásnější den, než že Grónsko bude úplně samostatné. Předsevzala si, že takový den zažije. Diplomatka Tove Søvndahl Gant, vedoucí grónského zastoupení v Dánsku, nechce toto premiérčino prohlášení podrobněji komentovat. Je ho třeba brát ve světle toho, že premiérka sama prohlásila, že chce žít sto let a je jí teprve 48 roků.

Podle Søvndahl Gant si v obecné rovině grónští politici velmi dobře uvědomují vliv roli těžařských společností. „Uvědomujeme si, že ty mezinárodní těžařské společnosti k nám nepřicházejí proto, aby nám pomohly, ale aby vydělaly peníze. Proto je úkolem grónské vlády a krajských samospráv připravit co nejkvalitnější zákony, abychom z činnosti těch společností těžili co nejvíc my.

Čtěte také

Musí to být situace win-win pro všechny. Je zapotřebí nastavit vysoké standardy i pro životní prostředí a pro ochranu těch horníků a pracovníků na těžbě. Bude nejspíš nutné dovážet pracovníky ze zahraničí a ti by měli pracovat ve férových podmínkách. Ta těžba ale současně nesmí těžce dopadat na místní grónské komunity,“ podmiňuje Tove Søvndahl Gant, vedoucí grónského zastoupení v Dánsku.

autor: Daniela Vrbová