Gita Zbavitelová: Dvacáté výročí druhé intifády, která se Palestincům vymstila

15. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Izraelský premiér Ariel Šaron a americký prezident George Bush v roce 2001 ve Washingtonu

Na podzim před dvaceti lety vypukla druhá palestinská intifáda. Izraelci si toto výročí nepřipomínali, protože vzpomínky jsou příliš bolestné. Intifáda také negativně poznamenala jejich vnímání palestinské kauzy.

Na podzim roku 2000 ji vyvolal palestinský předák Jásir Arafat po mírových jednáních v Camp Davidu, kde odmítl bezprecedentní nabídku izraelského premiéra Ehuda Baraka na zřízení Palestiny v Pásmu Gazy a na většině Západního břehu Jordánu, s východním Jeruzalémem jako hlavním městem a společnou správou jeruzalémské Chrámové hory.

Čtěte také

Zahájení intifády zdůvodnil „provokativní procházkou“ vůdce izraelské opozice Ariela Šarona po Chrámové hoře, ale ve skutečnosti měl plán povstání dávno připravený.

Během pěti let pak bylo zabito přes tisíc Izraelců a 3 200 Palestinců. Nejhorší byly sebevražedné atentáty na civilisty. Útočníci se odpalovali v autobusech, restauracích i na ulicích. Palestinská propaganda udělala z atentátníků „mučedníky“ a z vraždění nevinných lidí záslužnou odbojovou činnost.

K nejděsivějším útokům patřil sebevražedný atentát na telavivskou diskotéku Dolfinarium v roce 2001, kde zahynulo 21 lidí, včetně 16 teenagerů, v jeruzalémské pizzerii Sbarro s 15 oběťmi, v hotelu v městě Netanja při oslavě svátku Pesach v roce 2002, kde přišlo o život 30 lidí, nebo v říjnu 2000 brutální lynč dvou izraelských záložníků, kteří omylem zabloudili do Ramalláhu a palestinský dav jim zaživa rozpáral břicha, vypíchal oči a muže zapálil.

Operace Obranný štít

Izraelci se naučili neustále sledovat své okolí a pozorovat kolemjdoucí a spolucestující. Báli se jezdit veřejnou dopravou, chodit do restaurací či do kina a posílat děti do školy. Žádný cizinec si neumí představit, co dennodenně prožívali.

Čtěte také

Ariel Šaron, který se stal v roce 2001 premiérem, zahájil o rok později protiteroristickou operaci Obranný štít, při které Izrael obsadil území palestinské samosprávy, omezil pohyb Palestinců a oblehl Arafata v jeho sídle v Ramalláhu. Izraelci zlikvidovali stovky teroristů, dalších šest tisíc pozatýkali, zabavili tuny zbraní a během dvou měsíců snížili počet atentátů o polovinu. Šaron také zahájil stavbu bezpečnostní bariéry, která Izrael oddělila od palestinských území a násilnosti významně zredukovala.

Krvavá intifáda změnila smýšlení Izraelců o Palestincích. Mnoho jich začalo odmítat další rozhovory o míru, palestinský stát i dohody z norského Osla, které umožnily vznik palestinské samosprávy. Izraelci si uvědomili, že Palestincům nelze věřit. Izraelská levice, která podporovala ústupky Palestincům a v Izraeli vládla skoro třicet let, po intifádě už nikdy nevyhrála volby. Navrch získala pravice, která považuje dohody z Osla za chybu a samostatnou Palestinu za nežádoucí.

Gita Zbavitelová

Palestinci zaplatili za druhou intifádu tak vysokou cenu, že už ji dnes většina nepovažuje za řešení. Postoj jejich vůdců se však příliš nezměnil. Samospráva Mahmúda Abbáse k ozbrojenému boji proti Izraeli sice otevřeně nevyzývá, ale dál oslavuje terorismus, pojmenovává po mrtvých útočnících ulice a školy a odměňuje vrahy Izraelců vězněné v Izraeli tučnými rentami – v roce 2018 jim vyplatila 135 milionů dolarů. Například strůjci sebevražedného atentátu na jeruzalémskou pizzerii dostávají i po dvaceti letech skoro 7 500 dolarů měsíčně. 

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio