Gita Zbavitelová: Zemřel bývalý izraelský premiér Ariel Šaron

13. leden 2014

Ve věku 85 let zemřel v nemocnici poblíž Tel Avivu bývalý izraelský premiér Ariel Šaron – téměř přesně osm let po vážné mozkové příhodě v roce 2006. Od té doby byl ve vegetativním stavu a kómatu a při životě jej udržovaly přístroje. Izrael v něm ztratil osobnost, která se nesmazatelně zapsala do jeho dějin. Málokterý světový politik vzbuzoval tak silné emoce a byl tolik nenáviděn i milován jako on a málokterého také provázelo tolik kontroverzí a polopravd.

Vynikal prvotřídními strategickými schopnostmi, politickou předvídavostí, pružností a chladnou hlavou, kterou si dokázal zachovat i v okamžicích, kdy se všechno zdálo ztracené. Vztahy s hlavním spojencem Izraele, Spojenými státy, zlepšil na tak bezprecedentní úroveň, že americký prezident poprvé v historii vzájemných vztahů slíbil, že Amerika bude Izrael v případě napadení vojensky bránit.

Šaron byl znám svou tvrdošíjností, s kterou dokázal prosadit vše, co si předsevzal. Jeho politická kariéra několikrát málem skončila, ale Šaron ze všech krizí a finančních skandálů vždycky vyšel jako vítěz – i když v jednom případě nejasného financování Šaronovy předvolební kampaně strávil pět měsíců ve vězení za zpronevěru jeho syn Omri.

Jednou z vlastností Ariela Šarona byla schopnost změnit názor a přiznat to. Přivedla ho k jednání s Palestinci, ačkoli řadu let zastával politiku nevyjednávání, ale především k rozhodnutí vyklidit pásmo Gazy, přestože do té doby patřil k předním zastáncům rozšiřování židovských osad. Když usoudil, že k historickému odsunu nastal čas, překonal odpor své strany Likud a v létě 2005 Gazu evakuoval bez jediné ztráty na životech. Další vývoj bohužel ukázal, že tento jednostranný krok nebyl správný – z pásma Gazy se stalo hnízdo teroristů a vážná bezpečnostní hrozba, jak varovali Šaronovi kritikové.

Převratný byl i jeho poslední krok na izraelské politické scéně – když mu došla trpělivost s rebely Likudu, kteří neustále mařili jeho plány, opustil tuto stranu, kterou pomohl založit, a vytvořil novou. Když ale jeho Kadima v březnu 2006 vyhrála volby, byl už po dvou mrtvicích v kómatu.

Narodil se v roce 1928 jako Ariel Šajnerman v mošavu Kfar Malal v britské mandátní Palestině. Už ve 14 letech vstoupil do ilegální armády Hagany a bojoval proti Britům. Po vyhlášení Státu Izrael se zúčastnil čtyř izraelsko-arabských válek, kde se ukázal jako vynikající stratég a velitel, který neváhal neuposlechnout rozkaz; v armádě sloužil více než 30 let jako profesionální voják a dosáhl hodnosti generálmajora. Mezitím vystudoval práva v Jeruzalémě, Tel Avivu a Británii.

Politickou kariéru zahájil v roce 1973, kdy se stal poslancem Knesetu. V roce 1977 byl jmenován ministrem zemědělství ve vládě Menachema Begina a o čtyři roky později ministrem obrany. Tuto funkci zastával i za války v Libanonu v roce 1982, při které Izrael zlikvidoval tamější infrastrukturu Organizace pro osvobození Palestiny, zabránil jí v neustálých útocích na izraelské civilisty a vyhnal ji z Libanonu.

V dalších letech vedl ministerstva průmyslu a obchodu, národní infrastruktury, zahraničí a bytové výstavby; v poslední zmíněné funkci jako horlivý zastánce osídlování obsazených území zdvojnásobil počet židovských osad na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy.

Když se v roce 1999 stal premiérem Ehud Barak ze Strany práce, Šaron byl zvolen předsedou opozičního Likudu. V předčasných volbách v únoru 2001 dovedl svou stranu k vítězství a usedl do premiérského křesla. V čele Státu Izrael stál po celou dobu druhé palestinské intifády i po dalších předčasných volbách v lednu 2003, a nebýt jeho záchvatu mrtvice začátkem roku 2006, byl by premiérem zůstal i po dalších předčasných volbách v březnu onoho roku.

Jednoduchý nebyl ani Šaronův osobní život. Jeho první manželka zahynula v roce 1962 při autonehodě a pět let nato zastřelil jejich jediného jedenáctiletého syna nešťastnou náhodou kamarád při hře s puškou. Jeho druhá žena Lili, sestra první Šaronovy manželky, s níž má dva syny, Omriho a Gilada, podlehla v roce 2000 rakovině.

Arik, jak ho nazývali přátelé i média, byl kontroverzní osobnost v Izraeli i v zahraničí. Pro své příznivce byl válečný hrdina a úspěšný premiér, který nikdy neslevil z požadavku bezpečnosti Izraele. Nepřátelé ho obviňovali z bezohlednosti a Palestinci se ho báli jako žádného jiného izraelského premiéra. Nelítostnými odvetami, účinnými bezpečnostními opatřeními a stavbou ochranné bariéry oddělující palestinská území od Izraele snížil počet teroristických útoků o 90%. Právě Šaron je považován za autora izraelské agresivní vojenské doktríny; pod jeho vedením se Izrael stal nejúspěšnější zemí světa v boji proti terorismu.

Většina zahraničních médií ho nikdy nepřestala nazývat „řezníkem ze Sabry a Šatíly“ či „válečným zločincem“ a vyčítala mu, že v roce 1982 umožnil masakr 4.000 Palestinců v těchto dvou libanonských uprchlických táborech, který provedli libanonští falangisté. Světová média dodnes tvrdí, že izraelská vyšetřovací komise mu za masakr připsala osobní odpovědnost, zatímco ve skutečnosti pouze konstatovala, že „nepředvídal krveprolití“; i tak byl však Šaron nucen odstoupit z funkce ministra obrany.

Dalším vžitým omylem je, že svou procházkou po Chrámové hoře v roce 2000 vyvolal palestinskou intifádu, ale ani to nebyla pravda – několik palestinských představitelů později potvrdilo, že Jásir Arafat, který krátce předtím odmítl bezprecedentní ústupky premiéra Ehuda Baraka v Camp Davidu, použil Šaronovu procházku jako záminku.

Mozková příhoda ho postihla na vrcholu politické kariéry i popularity. I když ta mu kvůli vzestupu palestinského terorismu po odsunu z Gazy klesla, je v Izraeli dodnes považován za jednoho z nejlepších premiérů v dějinách země a mnoho Izraelců ho v politice dodnes postrádá.

autor: gzb
Spustit audio