Gigantická „uhelná“ želva

V roce 2009 byla v uhelném dole v souvrství Cerrejón na severu Kolumbie objevena 60 milionů let stará fosilie gigantického hada Titanoboa cerrejonensis. Had, který žil krátce po zániku dinosaurů, dorůstal délky 13 metrů a váhy jedné tuny. V dalších letech paleontologové objevili obratlovce, kteří žili po jeho boku: dvoumetrové krokodýlovité plazy Cerrejonisuchus improcerus, kteří mohli představovat oblíbenou kořist obrovského hada, nebo obrněnou želvu Cerrejonemys wayuunaiki, kterou před stejným osudem chránil skoro čtyři centimetry silný krunýř. Konkurenčním druhem byl asi šestimetrový krokodýlovitý plaz Acherontisuchus guajiraensis, kterého vědci popsali v loňském roce.

Letošním objevem je další tvor, který si s přítomností hadů Titanoboa nemusel dělat těžkou hlavu. Želva Carbonemys cofrinii (jméno se dá přeložit jako uhelná želva) měla lebku dlouhou 24 centimetrů a její krunýř byl dlouhý 172 centimetrů. I pro největšího hada všech dob tak představovala příliš velké sousto. „Uhelná želva“ měla masivní čelisti a pravděpodobně se živila vším co našla – od měkkýšů po menší želvy nebo dokonce krokodýly. Ohrozit ji mohli jen velcí krokodýlovití plazi z čeledi Dyrosauridae, jejichž zuby zanechaly stopy na mnoha želvích krunýřích z té doby.

Carbonemys cofrinii je patrně primitivní příbuznou dnešních tropických želv z podřádu skrytohlaví (Pleurodira). Jeho příslušníci neumí zatahovat krk a v nebezpečí jej proto stáčejí k jedné straně krunýře. Fylogenetická analýza naznačuje, že nejbližšími žijícími příbuznými nově popsané třetihorní želvy jsou druhy z Venezuely a Madagaskaru.

Zdroj: North Carolina State University, University of Florida