Genocida hladem – sovětské prostředky ke zlomení Ukrajiny

Po první světové válce Ukrajince čekala ještě válka s Poláky, s bolševiky i občanská válka a nakonec připojení k Sovětskému svazu.

Následovalo ale období klidu a prosperity. To však zhatily Stalinovy změny v hospodářství. Stát potřeboval prostředky na rychlou industrializaci a komunistické vedení se je rozhodlo vymačkat ze zemědělského venkova.

Čtěte také

Zemědělec: Rusové ničí sklizeň za tři roky. Loňská je ve skladech, bez ní se nezaseje ani příští rok

Sedláci na Ukrajině se bránili vstupu do kolchozů často i se zbraní v ruce. Sovětský stát začal přitvrzovat.

Vůdce Stalin vytáhl do boje proti kulakům, ve kterých viděl zdroj všech nesnází. Definice kulaka byla velmi proměnlivá, od statkáře s námezdní silou, až po majitele plechové střechy.

Odvody obilí se stále zvyšovaly a začalo i zabavování osevu. Velká část Ukrajiny, ale i Kavkazu nebo Kazachstánu začala hladovět.

Hlad a kanibalismus

Oblasti, kde se začal projevovat hladomor, neprodyšně uzavřelo sovětské vojsko. Lidé okusovali kůru ze stromů, padali hlady a vyčerpáním a začal se šířit kanibalismus.

Sovětský stát v čele s Josifem Stalinem se pokoušel informace o hladu na Ukrajině ututlat, nepožádal o mezinárodní pomoc a naopak obilí dále vyvážel do zahraničí.

Čtěte také

Sít, nebo nesít? Válka na Ukrajině může zdražit chléb ve světě a vést až k společenským nepokojům

Hlad byl využit jako nástroj k potrestání odbojných sedláků a k prosazení politických a hospodářských cílů. V hrůzných podmínkách v sovětské Ukrajině zemřely začátkem 30. let asi čtyři miliony lidí.

Jednalo se ze strany sovětské moci o genocidu? Jaké byly reakce evropské veřejnosti a politiků na ukrajinskou tragédii? Kdy se celé neštěstí prošetřilo? Existují konkrétní viníci? A je vůbec možná jejich obhajoba? Poslechněte si v repríze.