Genocida

Je to podobné, jako když Turecko odmítá uznat genocidu Arménů Osmanskou říší, anebo když jsou Číňané alergičtí na obvinění z genocidy Tibeťanů. Jedná se o stále stejný příběh, ve kterém se potomci masových vrahů odmítají přihlásit k jejich dědictví, neboť na svých rukou žádnou krev nemají, ale současně nejsou ochotni přepsat učebnice dějepisu a od likvidační politiky svých předků se distancovat. Chtít od Rusů, Turků či Číňanů, aby přepsali své učebnice dějepisu, a nazvali staré zločiny pravým jménem, není pouhá schválnost těch, kteří už nemusejí mlčet. Jedná se o důležitou prevenci.

Pokud budou Rusové bagatelizovat hladomor na Ukrajině, jak jim má svět věřit, že s něčím podobným nepřijdou znovu? Pokud jde o tureckou genocidu Arménů, jeví se jejich neochota přiznat historickou vinu vážnou komplikací, pokud jde o vstup do Evropské unie. A jestliže dnes svět s vážným znepokojením sleduje jaderné ambice Íránu, který zpochybňuje genocidu Židů za druhé světové války, logicky by měl být znepokojen i mocenskými ambicemi Číny či Ruska. Nazvat genocidu genocidou je zkrátka nutné i za cenu, že to kazí byznys.