Francouzské referendum o euroústavě

Nikdo totiž není stavu odpovědět na otázku, co by nastalo, pokud by Francouzi řekli ústavě své ne. Sám premiér francouzské vlády Raffarin říká, že neexistuje žádný plán B pro případ odmítnutí referenda. A jak se zdá tábor odpůrců referenda stále roste a po krátkém snížení se dostal podle výzkumů na hranici 53%.

Není proto divu, že zastánci euroústavy bijí na poplach a snaží se všemožně tento nepříznivý stav zvrátit. Do boje tak vstupují vedle francouzských představitelů také nejrůznější politici zahraniční. Naposledy se tak stalo ve středu 18. května, kdy se v Paříži konal mítink Socialistické strany na podporu euroústavy, kterého se vedle španělského premiéra Filipe Gonzálese a někdejšího portugalského prezidenta Mario Soarese zúčastnil i český premiér Jiří Paroubek. Ten ke své účasti na podporu kladného výsledku francouzského referenda poznamenal, že pokud odmítne evropskou ústavu Francie nebo jiná velká země nic se nestane, protože ratifikační proces se podle něj bude za pár let opakovat. Kdyby ale ústavu zamítla česká republika, ztratila by vliv na chod Unie a vyřadila by se z procesu rozhodování o toku evropských peněz.

Ponechme teď na chvíli francouzské referendum stranou a podívejme se na vyjádření našeho předsedy vlády. Takže o čem slova premiéra svědčí. Jednak znovu potvrzují to, že v EU jsou si některé země rovnější - což ostatně už známe z naší historie a pak také, že v EU jde - podle Jiřího Paroubka - zřejmě jen o toky peněz z nejrůznějších fondů a dotací a ne o jasné nastavení pravidel podle kterých by řádně fungoval trh, nepokřivený právě oněmi dotacemi pro někoho a pro někoho ne.

Pokud jde o to jaké důsledky by mohlo mít odmítnutí ústavy tak ani tady není nic jasné a jasno do tohoto problému nevnesla ani interpelace europoslance Jana Zahradila k Evropské komisi ve které se ptal jaké důsledky by mělo pro nějaký stát nepřijetí ústavy. Na tuto interpelaci dostal na počátku května odpověď v poněkud šalamounském stylu. V prvé části odpovědi se konstatuje, že smlouva o Ústavě pro Evropu nevstoupí v platnost, pokud nebude ratifikována v jednom z členských států a dále Komise konstatuje cituji:

"Právní předpisy EU nestanovují žádné politické či hospodářské sankce vůči členskému státu, který odmítne navrhovanou změnu Smlouvy. Pokud některý členský stát ústavu neratifikuje, bude o dalším postupu rozhodovat Evropská rada. Komise se nehodlá pouštět do diskusí o možných řešeních hypotetické situace nebo o důsledcích na členství v Evropské unii do budoucna." Konec citace.

Čili ti, co čekali na nějakou konkrétní odpověď se opět nedočkali a je jasno, že Evropa stejně jako Francie nemá plán B pro případ, že by se proces ratifikace zarazil a řešit to hodlá až ta situace nastane. Možná i proto tak horečná snaha vedoucí k eliminaci všech hlasů proti ústavě a upřednostňování těch, co volají po přijetí.

Naposledy se taková snaha objevila i u nás, když z avizovaných 200 milionů na kampaň před referendem nebude vyčleněna ani koruna pro odpůrce ústavy.

Je tu však ještě jedno nebezpečí, které se v souvislostmi s kampaní pro euroústavu objevuje a to je tlak který používají nejrůznější instituce a osobnosti k ovlivnění mínění, a to jak ve prospěch tak proti přijetí ústavy. Naposledy se tak stalo minulý týden když bývalý český prezident Václav Havel ve francouzském listu Le Monde podpořil navrhovanou ústavu Evropské unie a dal najevo, že si přeje, aby ji Francouzi v referendu 29. května schválili.

Naproti tomu se současný prezident Václav Klaus vyjádřil pro agenturu AFP, že "upřímně doufá, že Francie bude hlasovat proti ústavě". Spolu s účastí premiéra Jiřího Paroubka na mítinku Socialistické strany v Paříži je to v krátké době už třetí iniciativa našeho představitele ingerovat do svrchovaných záležitostí druhého státu. Jsme sice v Evropské unii, v jednom prostoru a jednom společenství, ale nicméně se rozhoduje zatím každý stát samostatně o tom jakou má představu, kterým směrem by se Evropa měla ubírat. Měli bychom tedy ponechat čistě na vůli toho kterého státu jak se rozhodne a neměli bychom vnucovat svou představu a jakkoli ovlivňovat. Za nějaký čas by totiž mohlo to samé potkat nás až se budeme, doufejme že svobodně a na základě vlastních argumentů, rozhodovat jak se k evropské ústavě postavíme my.