Fotky nahých obézních žen neodsuzuju, brání lékaře obezitoložka. Expertka: Takhle se to nedá dělat

Po zveřejnění fotek se strhla vlna pozornosti. Nemá to svá pozitiva v duchu „účel světí prostředky“?

Selinger: Ten způsob, kterým na to bylo upozorněno, nevycházel úplně z dobré pozice. Máme tady problém s obezitou a diskutuje se o něm poměrně běžně. Víme o tomto problému, ale bylo by lepší se bavit o řešeních.

Čtěte také

Chcete zhubnout? Poslouchejte a respektujte své tělo, radí psycholožka Herlesová

Cibičková: Určitě šokoval a provokoval. Ať na to máme názor z pohledu etiky jakýkoli, panu profesorovi se podařilo na tento problém upozornit.

Pořád se o tom diskutuje a mluví, ale nezabírá to. Zůstává množství pacientů, kteří mají nadváhu. Takže naše metody zjevně nefungují a víme, že šoková motivace fungovat může.

Na koho takové poukázání se stigmatizací obézních lidí míří? Obézní lidé většinou vědí, že jsou obézní. Skutečně je to může motivovat, aby zhubli?

Cibičková: Je to různé. Mám pacienty, kteří si to uvědomí a chtějí s tím něco dělat. Jsou tu ale i tací, kteří žijí ve své bublině mezi dalšími obézními lidmi a mají pocit, že je obezita v pořádku. Máme XXXL modelky a ukazuje se, že být obézní je v pořádku. Na takové lidi by emočně silné poukázání mohlo zafungovat.

Selinger: S tímto je třeba zacházet velmi opatrně. Musíme si uvědomit, že to, co se stalo teď, nebyla cílená komunikace s jedním konkrétním pacientem, u kterého bych došel k závěru, že by mu šoková terapie mohla prospět. Byla to veřejná komunikace, při níž pracuji s celou populací.

Čtěte také

Obezita u dětí? Řešíme jídlo, ale klíčem pro život je pohyb, říká obezitolog Matoulek

Máme pocit, že když informujeme veřejnost, všichni to pochopí a začnou problém řešit. Data ale ukazují, že povědomí o problému nekoreluje s chováním. Vědět a dělat jsou dvě různé věci.

To, zda začnu žít zdravě a sportovat, je výsledkem souhry individuálních faktorů a prostředí. Pokud chceme vyřešit obezitu, musíme se zaměřit na prostředí, které jsme si vytvořili.

Fotkou proti obezitě?

Jaký efekt mohou mít publikované fotografie? Koho mohou motivovat a kdy to může být kontraproduktivní? Kde vidíte tu hranici?

Cibičková: Pan profesor deklaroval, že to bylo se souhlasem pacientek a nebylo jim vidět do obličeje. Nedokážu to zhodnotit z psychologického hlediska, ale podařilo se upozornit na určitý problém.

Hraje v tom roli i určité zoufalství. Když jste gynekolog–porodník a vidíte, že ty ženy nemohou otěhotnět, že mají řadu komplikací, a zároveň vnímáte, že se snažíme na to nějak upozornit, ale nic se neděje... Upozornil na to šokem, neodsuzovala bych ho za to a rozumím mu.

Čtěte také

Zdravá srdce Čechů ničí obezita s cukrovkou. Pomohlo by soustředit se na prevenci

Z pohledu lékařů to vidíme na interních odděleních, kde máme tak obézní pacienty, že jim už nemůžeme ani poskytnout kvalitní léčbu, ani diagnostiku. Přístroje na to nejsou stavěné ani léčba. Nejsme uzpůsobeni pro pacienty takových rozměrů a je to pak zoufalé – je nám to líto. Je potřeba to řešit dříve, ale vždy s respektem.

Selinger: Chápu zoufalství lékařů, ale toto by neměla řešit primárně klinická medicína. Měli bychom mít rozvinutější systém veřejného zdraví, například lepší označování potravin pomocí Nutri-Score.

Chápu, že pan profesor říká, že mu pacientky daly souhlas, ale pravděpodobně úplně nesouhlasily s tím, aby jejich zadnice visely na sociálních sítích s takovým komentářem.

Jako lékaři neseme větší zodpovědnost a měli bychom se zamyslet i nad tím, jak se budou cítit budoucí pacientky, které k nám přijdou. Takto se to zkrátka nedělá. Měli bychom dodržovat určitý etický standard.

Poslechněte si celý pořad Pro a proti. Audio je nahoře v článku.