Fotit svatby je velká škola pohotovosti pro mé cesty do válečných oblastí, říká Jan Šibík

28. duben 2018

„Stále více si uvědomuji, jak je nesmyslné kvůli fotografii podstupovat cesty do nebezpečných oblastí, a stále více je zvažuji. Cesty jsou obtížnější a mění se i styl válek,“ říká o své profesi válečného fotoreportéra host Osobnosti Plus, Jan Šibík.

Po odchodu z týdeníku Reflex, ve kterém působil řadu let, navíc Šibík také upozorňuje, že cestuje nyní nezávisle na zaměstnavateli, médiu a na vlastní pěst.

„Našel jsem způsob, jak si na své cesty do oblastí válečných konfliktů vydělat. Například fotím svatby. V mém pojetí je i focení

Nefotografuji bleskem. Zabije absolutně jakoukoli světelnou atmosféru.
Jan Šibík

svatebčanů velmi náročná disciplína, protože je fotím reportážně. Všechny přípravy, to, jak se nevěsta od rána zkrášluje, a tak dále. Musíte všechny věci technicky zvládnout a ne vždy k tomu máte podmínky, například dobré světlo. A také se nemůže stát, že nestihnete polibek nebo předání prstýnku. Mám k focení svateb velký respekt a je to dobrá škola, která učí být v situacích pohotový. To mně potom pomáhá v Iráku nebo v Afghánistánu. “

Fotoreportér Jan Šibík se narodil 15. dubna 1963 v Praze. Dlouhou dobu pracoval pro časopis Reflex. Je známý svými fotografiemi z válečných konfliktů. Je držitelem třetího místa v kategorii Sportovní příběhy v soutěži World Press Photo a dvakrát byl hodnocen hlavní cenou v soutěži Czech Press Photo,

Reportér s názorem

„Mám názor na to, co se děje v místech, kam jedu fotit. Také se snažím být na straně dobra. Ne vždy je to možné. Ale občas se stane, že představu, kterou jsem měl před cestou, změním na místě. Podle toho, co vidím. Opakovaně se mi to stává v Izraeli a v Palestině,“odpovídá moderátorce Šibík na otázku týkající se etiky během jeho práce v krizových oblastech a host zmiňuje v této souvislosti i fotografování zraněných nebo mrtvých dětských vojáků v oblastech, kde jsou aktivní ozbrojené teroristické organizace.

Fotografování je bolavý proces

„Fotografování bolí. Skoro pořád. Protože je hodně o přemýšlení.  Mozek se brání tomu, když jdete po ulici, vidět ji vlastně fotograficky. Chce vypnout. A bolí to hlavně, když chcete dělat dobré fotky,“ říká o svém povolání a potřebě být neustále v pozoru fotoreportér, který za svou práci získal prestižní česká i světová ocenění.

„Když chcete dělat dobré fotky, tak musíte chodit blíž k lidem. A to je těžké. Protože to zajímavé je ve tváři. Ale ta hra na soukromí mně na Západě připadá trochu falešná. Udělám někomu jednoduše fotku a může se stát, že se mu to nelíbí. Tak mu povídám: a teď se podívejte nahoru, nad vámi je kamera. Z jedné i z druhé strany. A možná má i mikrofon a zaznamenává naši debatu,“ dodává fotograf na téma narušování soukromí.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem.

autoři: Barbora Tachecí , kte
Spustit audio

Související