World Press Photo vyhrála fotografie z vraždy ruského velvyslance. Důkaz, že se ze soutěže vytrácí kvalita?

„Oceňuji odvahu fotografa, protože kdyby si ho atentátník všiml, tak tam ti mrtví mohli být dva. World Press Photo je ale fotografická soutěž – ne soutěž v tom, co člověk dokáže udělat pro zachycení nějaké události,“ říká fotoreportér Jan Šibík.

Od hlavní fotografie roku bych očekával větší přesah, neměla by mě zaujmout jen jako politická událost. Připadá mi, jako by se ze soutěže vytrácela kvalita.Jan Šibík

Vítězná fotografie podle něho neuvěřitelně vyjadřuje onu situaci, ale nemá větší obecnou platnost: „Velikost fotografů se ukazuje na tom, že i v mezních situacích dokáží myslet na výtvarný prvek. Pak se z fotografie může stát symbol, který přesáhne konkrétní událost.“

Zveřejnit ano, ocenit ne

Existuje hranice toho, co je možné v reportážní fotografii zachytit a následně i zveřejnit? „Samozřejmě, ale je otázka, jak na to přijít. Nikdy by se neměly používat fotografie nahrané, kdy někdo někoho zabije na objednávku fotografa. I takové případy se v minulosti děly,“ říká teoretik fotografie Josef Chuchma.

Je to fotka zpravodajská, aktuální, pohotová. Ale fotografie roku to pro mě není. Soutěž jako World Press Photo by měla vyzdvihovat i nějaké estetické kvality.Josef Chuchma

„Také by se neměly zveřejňovat snímky někde v poušti upálených nebo strašlivým způsobem zabitých lidí. Ale tato fotografie roku byla pořízena na veřejné akci, kde byl přítomen velvyslanec, a to je trochu jiný případ. Za podporu teroristů to nepovažuji,“ dodává.

Se zveřejněním by Chuchma neváhal i proto, že se jednalo o fotografii z agenturního zpravodajství. „To už jsou předvybrané fotografie. Jiná věc je, pokud by mi ji přinesl kmenový redaktor. Ale myslím, že bych neváhal ani v jednom případě,“ vysvětluje vedoucí přílohy Orientace Lidových novin.

Snímek fotografa agentury AP Burhana Ozbilici, který zvítězil v soutěži World Press Photo|foto: ČTK/AP, Burhan Ozbilici,ČTK