Fotbalový žert

24. červen 2004

Nizozemskému studentovi žurnalistiky se podařilo uspět v médiích se smyšlenou historkou o tom, že nizozemské společnosti působící na českém trhu nabídly našim hráčům miliony eur za vítězství nad Německem, které by pomohlo jejich hráčům k postupu do čtvrtfinále.

Deník, který uveřejnil tuto novinářskou kachnu, si informaci neověřil, což je velmi neobvyklé. Článek nejspíše v atmosféře zjitřených fotbalových emocí působil důvěryhodně, kolem fotbalu se točí velké peníze a redakci možná navíc takový nápad připadl jako docela dobrý. Nizozemská obchodní komora se ale cítí být poškozena, noviny žádá o omluvu a rozmýšlí se, zda studenta, který se přiznal, žalovat. Polehčující okolností pro vtipálka může být, že náš zápas s Německem dopadl i bez finanční motivace obchodníků k nizozemské spokojenosti. Lidem z obchodní komory přitom muselo být při pohledu na českou sestavu zřejmé, že náš trenér nebral informaci vážně. A pokud naši náhradníci usilovali o vítězství, nepochybně je motivovala především radost, že nemusí přihlížet celému Euru z lavičky.

Studentský žert byl pak zcela nevinný proti tomu, jak krutě dokáže přímo na trávníku žertovat míč. Celá Itálie je přesvědčena, že se stala ze strany Dánů a Švédů obětí nejapného vtipu, když vzájemný zápas seveřanů skončil výsledkem, který Italy poslal domů. Dánský trenér pak úvahy Italů o zmanipulovaném výsledku označil za směšné. Fotbalový svět kroutí hlavou nad notorickou neschopností Italů prohrávat. Faktem ale je, že se nám do toho jejich zoufalství těžko vžívá. Nemáme důvod vidět za výsledky nějaká spiknutí, protože naši zatím všechno vyhrávají. To se pak fanouškovi snadno směje. Nizozemští obchodníci se ostatně také mohou zasmát, jejich byznys ohrožen určitě není.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.