Finsko náš vzor

6. květen 2004

Slavnostní projevy dozněly. Jsme v unii. A mezi dobrými příklady, kterými bychom se měli řídit, abychom z této nové šance měli nadprůměrný prospěch, figuruje v prvé řadě Irsko. Jsou však i jiné možnosti, o kterých se tolik nemluví. Snad proto, že jsou geograficky odlehlejší. Co do logiky věci by nám ale měly být mnohem bližší než tolikrát citované Irsko.

Řeč je o Finsku, zemi, kterou co do konkurenceschopnosti dneska hned tak někdo nepředčí. V posledních deseti letech sleduje totiž Finsko příkladnou inovační politiku úzké spolupráce hospodářství, vědy a vzdělávacích institucí. Podle nejnovějších statistik světových organizací, jako je OECD, se dneska Finsko propracovalo co do konkurenceschopnosti na druhé místo na světě hned po Spojených státech. Na začátku finského zázraku byla krize, jejíž parametry velmi dobře známe.

Mezi lety 1990 až 1993 se hrubý domácí produkt propadl o 14 procent, protože zkolaboval největší obchodní partner Finska, kterým byl tehdejší Sovětský svaz. Nezaměstnanost se vyhoupla z necelých 4 procent na 18. Krizi umocňovala špatná politická rozhodnutí, což Finsko přivedlo do traumatické situace, jakou neznalo od konce druhé světové války. Byl to však šok, který léčil, protože umožnil liberalizaci a hospodářské reformy. Mezi lety 1995 až 2002 prudce vzrostla průmyslová výroba a hrubý domácí produkt se zvyšoval ročně o 3 až 5 procent. Mocným impulsem byl vstup země do unie v roce 1995. Podle organizace pro hospodářský rozvoj OECD z toho žádná jiná země tolik neprofitovala jako právě Finsko, kterému to přineslo skoro jednoprocentní nárůst hrubého domácího produktu. Mimochodem, 0,8 procenta přídavného hospodářského růstu se předpokládá díky vstupu do Evropské unie i v Česku.

Další důležitý a pozitivní impuls znamenalo pro finské hospodářství zavedení eura. Finsko je mimochodem jediná ze skandinávských zemí, která zatím k jednotné evropské měně přistoupila. Finsko se rychle otevřelo mezinárodním vlivům a z pětimilionové země, jejíž hospodářství bylo převážně založeno na zemědělství a na těžbě dřeva, se stal stát, jehož blahobyt spočívá v bouřlivém rozvoji odvětví služeb. Dvě třetiny zaměstnaných Finů v něm našli práci. Na exportu se služby podílejí 40 procenty.

Finský zázrak má ale i konkrétní jméno, a tím je Nokia. Koncern, který byl na začátku 90. let konglomerátem, jehož příjmy pocházely jen z 20 procent z telekomunikačních služeb. Budoucí význam mobilních telefonů rozpoznalo ovšem Finsko s předstihem a Nokia, narozdíl od ostatních mezinárodních firem, nezaspala. Dnes má na mezinárodním trhu vedoucí postavení. To se ovšem mohlo povést jenom proto, že si Finsko vybudovalo příkladný systém podpory vědy a výzkumu.

Mezi 20 finskými univerzitami a 29 odbornými vysokými školami existuje úzká spolupráce, hojně dotovaná soukromým sektorem i státem. Státní prostředky přicházejí do výzkumu prostřednictvím technologické agentury Tekes. Jedná se rovněž o příspěvky pro soukromé projekty, jejichž výše je soustavně zvyšována. V loňském roce takto Tekes investoval skoro 400 milionů eur, z čehož dvě třetiny plynuly do individuálních projektů užitého výzkumu a do půjček. Spláceny musejí být teprve, když projekt začne být ziskový. Pak mají ale splátky přednost před vyplácením dividend soukromým podílníkům. Celkově vydal finský stát v loňském roce 1,4 miliardy eur na projekty spojené s vědou a výzkumem.

Srovnává-li se to s koncernem Nokia, je to ale skromná částka. Tento původně finský koncern totiž investuje do výzkumu skoro 13 procent svého obratu, což loni bylo skoro 3,8 miliard eur. Výzkum financovaný Nokiou je výhradně vztažen ke konkrétním obchodním cílům. Projekty musejí být jasně definovány. I pro Nokii je přitom ale žádoucí spolupráce s univerzitami. Ve vědě a výzkumu je celkově zaměstnáno 23 procent práceschopných Finů, což je v mezinárodním srovnání naprosto špičkové číslo. Jen pro srovnání.

U nás zůstává vládní podpora vědy a výzkumu už tradičně hluboko pod jedním procentem objemu hospodářství. Jakoby pro budoucnost země byly pořád ještě rozhodující tuny surové oceli, vyrobené na obyvatele. Kromě toho se u nás obtížně uplatňují výsledky vědeckého výzkumu v praxi. Zdejší univerzity jsou jen výjimečně centry vědeckého bádání, a tak nadání generací studentů, které jimi procházejí, zůstává zpravidla ležet ladem. Zrovna tak by stálo za zamyšlení, proč se jen málokdy podaří získat finanční prostředky na výzkum ze soukromé sféry.

Výchozí situace totiž vůbec není tak špatná, jak se s oblibou tvrdívá. Zahraniční investoři nepřicházejí do Česka už dávno jenom kvůli levnější pracovní síle. Nýbrž zrovna tak a v poslední době možná především proto, že tady tuší bohatá ložiska technického fortele a vývojového umu. Bohatství jednotlivých zemí se totiž dávno neměří nalezišti drahých kovů nebo cenných surovin. Je skryto v lidském kapitálu. Ani my jiné bohatství nemáme.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.