Filipíny mají prezidenta

Kouzlo nyní třiasedmdesátiletého muže, který ve filmech bojoval proti bezpráví, však nezmizelo, a tak ho volil každý čtvrtý Filipínec.

Výčtem tří nejvýznamnějších kandidátů jsme vlastně zmínili i nejtypičtější rysy filipínské politiky, totiž velkou roli rodinných klik, úlohu celebrit, a rozsáhlou korupci, což vše koření v nedostatečně silné demokracii na Filipínách. Obrázek lze doplnit tradičními obviněními z manipulace s výsledky a před- i povolebním násilím, které si letos vyžádalo kolem stovky životů.

Přesto tento téměř devadesáti-milionový východoasijský stát patří k nejpevnějším demokraciím celého kontinentu. K urnám se dostavily asi tři čtvrtiny voličů, a protože na Filipínách letos se střídavými úspěchy zkoušeli volby pomocí hlasovacího stroje, mnozí museli celé hodiny čekat, než se na ně dostala řada. Přesto trpělivě stáli, a splnili své občanské právo i povinnost.

Jak jsme již uvedli, vítězem se stal Noynoy Aquino, a jak sami jeho voliči přiznávali, mělo to hodně co do činění s jeho příjmením, protože on sám byl až dosud považován za nepříliš výrazného senátora. Jeho matka byla Corazon Aquinová, mnohými uctívaná politička, jež zemřela vloni v létě. Jméno exprezidentky Aaquinové je spojeno s návratem demokracie na ostrovy poté, co se podařilo porazit diktátora Ferdinanda Marcose. Sama Aquinová byla navíc ženou význačného aktivisty Benigna Aquina, jenž byl zastřelen krátce po svém návratu z exilu na Filipíny v roce 1983. Nově zvolený prezident tedy těžil z této rodinné tradice, spíše než z vlastních zásluh, které získal během dosavadní relativně krátké politické kariéry. Aquino však slíbil, že bude bojovat se dvěma hlavními problémy Filipín, tedy korupcí a gigantickým rozpočtovým deficitem, a tento slib zopakoval i po volbách. Nyní tedy bude škrtat vládní výdaje a snažit se zefektivnit výběr daní, ani jedno mu lacinou popularitu nepřinese. Slíbil také, že nebude poskytoat výhodná místa nikomu ze své rodiny, a to prý až do čtvrtého až pátého kolena.

Všeobecně je Noynoy Acquino považován za velmi poctivého muže, což se o jeho hlavním soupeři Estradovi dá říci jen těžko, a také zmíněnému byznysmenovi Villarovi, který na začátku kampaně vedl, značně uškodily zvěsti o jeho údajných podnikatelských metodách.

Prezident, který má poměrně velkou moc, se na Filipínách volí na šest let, stejně jako senátoři – během prezidentských voleb se volila polovina senátorů, a řada dalších úředníků a místních politiků, celkově šlo o více než 17 tisíc křesel, a to v zemi, která leží n několika tisících ostrovech. Šlo tedy o kolosální volební proces, který proběhl relativně klidně – a vzhledem ke zmíněným pokusům o zavedení počítačového hlasovacího stroje i inovativně. Během ručního přepočátávání se na výsledek čekalo celé týdny a to vše podněcovalo spekulace o machinacích s výsledky.

Jak jsme již uvedli, filipínská politika je postižena neduhem důvěry v celebrity, jméno je často důležitější než program nebo dosavadní politické úspěchy či dokonce provinění. Tak se na druhé místo v prezidentských volbách dostal nejen zkorumpovaný Estrada, ale v senátorských volbách úspěšně kandidovala třeba i osmdesátiletá žena bývalého diktátora Imelda Marcosová, která proslula hlavně svou gigantickou sbírkou bot a šperků, a Manny Pacquiao, jenž se do srdcí Filipínců zapsal hlavně jako boxer.

Volby byly poznamenány násilnostmi mezi příslušníky jednotlivých klanů, které drží moc na místní úrovni, a také skutečností, že na Filipínách i nadále probíhají povstání islamistů a komunistů. Filipíny ale zůstávají demokracií, což se dá doložit i výrokem odcházející prezidentky Glorie Arroyové, která sama byla obviňována z volebních manipulací – „je důležité, aby předání moci novému prezidentovi proběhlo co nejhladčeji to půjde.“ Něco podobného by ve velké části asijských zemí nemohlo zaznít.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.