Filip Nerad: Žalostné rozcházení Evropské unie a Británie

16. říjen 2018

Rozchod Británie a Evropské unie začíná stále více připomínat rozvodovou tahanici. Na počátku obě strany svorně prohlašovaly, že si i po rozdělení chtějí udržet přátelské vztahy.

Teď z Británie stále častěji slyšíme obviňování unie ze šikanování a ze zahánění britské vlády do kouta. Tam se přitom Londýn z velké části zahnal sám a teď neví, jak z něj ven.

Filip Nerad: EU a Británie nad propastí nedohody

Brexit

Evropská unie a Británie vstupují do rozhodujícího měsíce pro dohodu na brexitu. Na jeho začátku přitom vše ukazuje na to, že je pravděpodobnější, že se na podobě rozchodu a budoucích vztahů nedohodnou.

Na počátku dnešních sporů byl souhlas britských vyjednavačů s tím, aby součástí řešení hraničního režimu na Irském ostrově byla pojistka pro případ, že se žádné jiné řešení najít nepodaří.

Tím řešením se myslí dosažení toho, aby mezi Irskem a Severním Irskem znovu nevyrostla fyzická hranice s celnicemi, ale aby zůstala nadále neviditelná a průchozí jako dosud. Na zachování tohoto režimu se obě strany vzácně stoprocentně shodují a opakují ho při každé příležitosti. Stejně tak britská vláda několikrát zopakovala i svůj souhlas s onou pojistkou pro severoirskou hranici.

Z učebnic historie

Vlivem vlastní bezradnosti a vnitropolitických zmatků však Londýn jako už několikrát přenechal i v této otázce iniciativu unii. A ta přišla s návrhem ponechat Ulster - byť jen dočasně - v celní unii s jihem ostrova, a tudíž s celou sedmadvacítkou.

Petr Holub: Zachovejte klid, brexit se blíží

Brexit

Obě velké britské strany přežily svůj sjezd bez velkých otřesů a nic na tom nezměnilo ani drama spojené s brexitem.

Jenže to je nepřijatelné zejména pro Severní Iry, jejichž deset unionistických poslanců drží v parlamentu při životě konzervativní vládu Theresy Mayové.

Kličkováním mezi jejich tlakem, sílící vnitrostranickou opozicí a unijním odporem vůči britským protinávrhům premiérka nakonec dospěla k sebevražednému kompromisu ponechat dočasně v celní unii celé Spojené království. Když ale pochopila, že by jí takové záložní řešení rozbilo kabinet a nakonec ji možná připravilo o premiérské křeslo, už téměř upečenou dohodu v pudu sebezáchovy raději skrečovala.

To celé ve chvíli, kdy do samotného brexitu zbývá méně než půl roku a každým dalším dnem se zvyšuje riziko, že se obě strany rozejdou bez domluvených pravidel.

Thomas Kulidakis: Je načase uspořádat druhé referendum o brexitu

Brexit

Finální fáze vyjednávání podmínek odchodu Velké Británie z Evropské unie je příkladová studie jedné z teorií her používaných při zkoumání mezinárodních vztahů.

A i kdyby se na nich ale dohodly, neexistuje v současné, politicky rozhádané Británii pro žádné z diskutovaných řešení většina, která by ho protlačila parlamentem.

Tzv. no-deal brexit je tak momentálně nejpravděpodobnějším vyústěním tohoto komplikovaného evropského rozvodu. Varoval před tím ostatně i předseda Evropské rady Donald Tusk.

Pro férovost je nutné přiznat, že unie k tomu přispěla nepříliš velkou ochotou k ústupkům zejména v irské otázce. Nebo nediplomatickým zavržením britského plánu z Chequers, jehož některé prvky nakonec měly být součástí finálního kompromisu a který by asi měl největší šanci na schválení ve Westminsteru.

Filip Nerad

Tvrdým hájením svých zájmů a svých členů Evropská unie na druhou stranu Británii názorně demonstruje, jak obtížné pro ni bude vyjednávání dohod se světovými velmocemi po vystoupení.

Od těchto dohod si Londýn slibuje, že mu nahradí členství v evropském bloku. Doba, kdy Británie byla sama velmocí a získala to, co si umanula, je ale dnes už jen součástí učebnic historie.

autor: Filip Nerad
Spustit audio