Filip Nerad: Historické varování pro Borise Johnsona

22. duben 2020

Role osobností v dějinách vždy patřila k nejzajímavějším součástem historie. Ty nejvýznamnější persony ji dokázaly formovat a ovlivňovat vývoj i na desítky let dopředu.

Díky tomu se stávaly a stávají vzory pro své následovníky. Jedním z těch, kdo přitahují svými činy a slovy pozornost dodnes, je bývalý britský premiér Winston Churchill.

Čtěte také

Obdivem k válečnému vůdci Spojeného království se netají třeba prezident Miloš Zeman. V jeho případě ho s proslulým ostrovním státníkem ale spojuje leda společná záliba v nezdravém stylu života a schopnost rozdělovat svými názory své současníky.

Politickým idolem je Churchill i pro aktuálního předsedu britské vlády Borise Johnsona. Ten o něm před několika lety dokonce napsal knihu. I když by se Johnson nepochybně rád stal „Churchillem 21. století“, současná koronavirová pandemie ho dostala do kůže jiného předchůdce. Také předáka země v době války, ovšem té první světové.

David Lloyd George vedl Británii v letech 1916-1922. Za jeho vlády zasáhla svět včetně ostrovního království pandemie španělské chřipky, která si vyžádala desítky milionů mrtvých. Touto nemocí se před koncem války nakazil i britský ministerský předseda, stejně jako teď Johnson covidem-19. A stejně tak skončil v nemocnici.

Hrozí obávaný tvrdý brexit

Čtěte také

Z nebezpečné nákazy se velšský liberální politik později uzdravil podobně, jako se teď snad zdárně zotavuje lídr konzervativců. Oba byli v době nákazy dokonce i stejně staří. Postihla je v 55 letech.

Jako velkého milovníka britské historie, který je podle některých posedlý snahou dostat se do učebnic dějepisu, by měla Johnsona paralela s Lloydem Georgem varovat. Tentokrát ne v souvislosti s nemocí, ale s politickým osudem.

Jeho dávný předchůdce byl před více než sto lety na vrcholu moci. Vyvedl Británii vítězně z války, drtivě po ní vyhrál volby a stal se pak jedním z hlavních aktérů Pařížské mírové konference. Jeden z jeho politických souputníků tehdy v nadsázce prohlásil, že kdyby Lloyd George chtěl, mohl být doživotním diktátorem.

Čtěte také

Jenže Británie se po skončení prvního globálního konfliktu potýkala také s přibývajícími domácími problémy – prudkým propadem hospodářství, vlnou stávek a nepokoji v Irsku. Lloyd George nakonec musel křeslo premiéra opustit a žádný britský liberál do něj pak už nikdy neusedl. On sám vyklidil politické výsluní a jeho strana se postupně marginalizovala. Místo ní převzali úlohu hlavního rivala konzervativců labouristé.

Johnson je teď v podobném postavení jako po válce „čaroděj z Walesu“, jak se přezdívalo Lloydu Georgovi. Na ostrovní politické scéně má dominantní postavení, jasně vyhrál volby a splnil svůj hlavní politický slib – vyvedl Británii z Evropské unie.

Po úspěšném překonání nákazy koronavirem, kdy mu během hospitalizace na jednotce intenzivní péče držela palce celá země včetně zavilých oponentů, má teď díky těmto sympatiím podle názoru Financial Times ještě větší moc než před epidemií.

Čtěte také

Přísná karanténa, kterou kvůli ní své zemi nakonec naordinovala i britská vláda, ale nezůstane bez následků. Británii, stejně jako zbytek Evropy, čeká hospodářský propad a nárůst lidí bez práce, jak přiznávají i tamní úřady. Konzervativní kabinet také stále čelí kritice, že zanedbal počáteční reakci na šíření koronaviru. Podle černých scénářů by mu mohly podlehnout desetitisíce Britů. Ten vůbec nejčernější mluví dokonce o více než půl milionu mrtvých. To by byl dvojnásobek lidských životů, než kolik si před stoletím vybrala v Británii španělská chřipka.

A do toho všeho je tu stále brexit. Spojené království sice na papíře vystoupilo z Unie, až do konce roku ale trvá přechodné období. Do jeho vypršení se obě strany chtějí dohodnout na nových vztazích, zejména těch obchodních. Jednání i vinou koronakrize ale zatím nikam nepokročila. Londýnská vláda přitom stále nechce ani slyšet o možném prodloužení této lhůty. S novým rokem tak hrozí obávaný tvrdý brexit, který by zřejmě ještě prohloubil očekávané potíže britské ekonomiky po karanténě.

Filip Nerad

Boris Johnson stále může snít svůj sen stát se moderním Winstonem Churchillem. Výzvy, které před jeho vládu staví současnost, nejsou tak existenční, jakým musela čelit Británie před 80 lety pod vedením jeho vzoru. Přesto jsou vážné, a pokud je nezvládne, mohou výrazně otřást zatím pevnou pozicí premiéra a kabinetu i podporou veřejnosti. Nebylo by to v historii poprvé, kdy by i silný politik skončil neslavně.

Autor je analytik Českého rozhlasu

autor: Filip Nerad
Spustit audio