Filip Nerad: Brexit a COVID. Británie jde znovu svou cestou
Británie přitvrdila opatření proti koronaviru, přesto je její přístup k nebezpečné nákaze stále výrazně mírnější než ve zbytku Evropy.
I současná reakce na šíření koronaviru ukazuje, proč muselo dojít k brexitu. Británie je v mnoha ohledech prostě jiná než zbytek Evropy a razí jiné přístupy než státy na kontinentu. Jestli lepší, nebo horší, to ukáže čas.
Čtěte také
Vláda Borise Johnsona se na rozdíl od drtivé většiny zemí zasažených nemocí COVID-19 rozhodla neomezovat razantně životy občanů Británie a neuvalovat na celou zemi tvrdou karanténu. Místo toho zvolila strategii oddalovat vrchol epidemie a její dopady postupným zaváděním mírnějších opatření, která mají umožnit ostrovní ekonomice dál fungovat a nezahltit zdravotnický systém.
Součástí tohoto přístupu je také vytváření takzvané stádní imunity. Tento koncept vychází z předpokladu, že pokud se novým koronavirem nakazí zhruba dvě třetiny Britů, vybuduje si na něj celá populace dostatečnou odolnost, aby na ni v budoucnu už neměl tak vážné dopady.
Nejhorší scénář britských úřadů, který unikl do médií, totiž počítá s nakažením až 80 % obyvatel, se skoro osmi miliony lidí v nemocnicích a s trváním epidemie až do příštího roku. A to by znamenalo totální kolaps zdravotnictví.
Bez falešných slibů premiéra
Čtěte také
Londýnské ministerstvo zdravotnictví sice popřelo, že by budování kolektivní imunity patřilo do vládních plánů. I když ho veřejně obhajuje hlavní vědecký poradce kabinetu Patrick Vallance a na jeho názory premiér Johnson také podle všeho plně spoléhá. I tak čelí britský boj-neboj s koronavirem doma značné kritice.
Rychlejší šíření nákazy teď donutilo vládu opatření přitvrdit. Johnson vyzval Brity, aby na nutné minimum omezili společenské kontakty a cestování, vynechali návštěvy barů, restaurací, divadel nebo klubů a pokud možno pracovali z domova. Nejzranitelnější skupiny obyvatel v nejbližší době čeká mnohatýdenní karanténa. Domácí izolace se prodlužuje i pro ty, kdo mají příznaky nemoci nebo někoho s nimi doma.
Všechno jsou to ale jen doporučení. Žádné zákazy jako na kontinentu. Kdo chce, může dál v Británii zajít do své oblíbené hospody na pintu piva. Úředně ji nikdo nezavřel. Výčitkám, že si svým opatrným postupem zahrává se životy milionů lidí, tak bude britská vláda určitě čelit dál.
Čtěte také
Na rozdíl od té české ale nic od začátku nemaluje na růžovo. Premiér Johnson při prvním vystoupení ke koronaviru na rovinu Britům řekl, že mnoho rodin přijde o své nejbližší a že země čelí v době míru bezprecedentní hrozbě. Taková moderní obdoba válečného apelu „krev, pot a slzy“ od Winstona Churchilla – jeho životopis Johnson ostatně kdysi napsal.
Ke cti současnému britskému premiérovi je nutné přičíst, že nekope do ostatních evropských zemí za to, že přijímají diametrálně odlišná opatření než jeho vláda. Ani falešně neslibuje, že země je na všechno připravená a má všeho dost, takže jí nic nehrozí.
Proti nebezpečnému viru jde Johnsonův kabinet svou cestou. Stejně jako se Británie rozhodla jít v případě členství v Evropské unii. Správnost obou rozhodnutí odhalí až čas, zmíněný v úvodu. Jen brexit si určitě nevyžádá spousty lidských životů jako případný omyl v potírání téhle novodobé morové rány.
Autor je analytik Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
