Fauly Klausovy prezidentské kampaně

Přesto nedávná mediální vystoupení odhalila rovněž Švejnarovy a Klausovy slabiny. Nepůsobí třeba příliš skromně, když Jan Švejnar o sobě před televizními kamerami pronese, že má "morální kredit".

Václav Klaus zase zneužívá svého nadání posouvat význam slov i skutků, dezinterpretovat a elegantně se vytáčet. V pondělí byl stávající prezident hostem Událostí komentářů České televize. Během půlhodiny se dopustil tolika faulů, že to u sportovce tělem a duší zaráží. Ještě že známe Klausovo pochopení pro Maradonovu ruku. Na otázku moderátora, zda by po volbách opakovaně pověřoval sestavením vlády šéfa nejsilnější strany, se Václav Klaus pokusil obhájit ne tak dávné dvojí Topolánkovo jmenování poukazem na skutečnost, že v předešlém volebním období také akceptoval jednoho sociálně demokratického premiéra za druhým. Přestože je evidentní rozdíl mezi situací bezprostředně po volbách a střídáním lídrů politických stran, potažmo ministerských předsedů, v průběhu čtyř let.

Dotaz Jakuba Železného, jestli si Václav Klaus umí představit situaci, že by vstoupil do učebnic dějepisu jako první prezident, který po roce 1989 pustil k vládě komunisty, mi připomněl slova jednoho blízkého prezidentova přítele, který tvrdí, že ano, tedy že Klaus takového kroku je schopen. Pokud by ovšem šlo o druhé prezidentské období a pokud by měl partnera v silném a odvážném premiérovi. Ovšem v pondělí se o žádné veřejné pozdvižení Václav Klaus nepostaral. Neřekl sice, že by to příště neučinil, ale poukázal na fakt, že to v minulosti neudělal, přestože mohl.

Václav Klaus evidentně nerad předjímá budoucnost. Stejně tak nerad používá přímé formulace, typické pro Mirka Topolánka. Premiérovo obvinění Jana Švejnara, že jeho kandidatura má korupční potenciál, ani neschválil ani neodmítl, pouze lišácky utrousil, že si o tom cvrlikají vrabci na střeše. Jenže i to je dostatečně výmluvné. Přesně podle hesla, jež praví, že na každém šprochu je pravdy trochu.

Zatímco Švejnar prozradil, že za kampaň utratí zhruba 750 000 korun, Klaus tvrdí, že žádnou kampaň nevede a nic ho to nestojí. Jak by také ne - celý Klausův politický život je jedna velká nepřetržitá kampaň. Kolik v ní nacestuje kilometrů po republice či světě, kolik projezdí nebo prolétá benzínu, kolik autogramů rozdá a článků napíše je přitom podružné. Vyčítat prezidentovi, že neodděluje výkon své funkce od předvolební kampaně, je zbytečné. Rozdíl skutečně nevnímá.

Největším zklamáním Klausova boje za znovuzvolení ale je výběr spojenců. Internetový server Aktuálně.cz odhalil schůzky mezi prezidentovým kancléřem Jiřím Weiglem a blízkým spolupracovníkem Miloše Zemana Miroslavem Šloufem. Právě tím Šloufem, jehož jméno evokuje vzpomínky na opoziční smlouvu, pamflet Olovo proti Petře Buzkové, o povedených postavách Karla Srby či Františka Mrázka ani nemluvě. Koncem ledna se Weigl sešel se Šloufem hned dvakrát.

Když redaktoři Aktuálně.cz zavolali oběma ve stejný okamžik, aby se nemohli domlouvat, uslyšeli různé výklady. Podle Jiřího Weigla byly důvodem schůzek jeho narozeniny. Zato podle Šloufa, se sešli proto, že kancléř potřeboval sehnat kontakt na jistého člověka. Šlouf navíc jednu ze schůzek úplně popřel. Dětinské reakce přistižených snad ani za další komentář nestojí. A co na to Václav Klaus? Na otázku, zda má Miroslav Šlouf jeho pověření vyjednávat v rámci kampaně pro Klause v ČSSD, odvětil doslova: "To už spekulujete a fabulujete hodně daleko. Vážím si každého hlasu, který dostanu a kdokoliv k tomu přispěje, tak mu poděkuji." Zaznamenejme, že přímé odpovědi se prezident vyhnul. Další otázka zněla: "S panem Šloufem jste se na toto téma nebavil, nesetkal jste se s ním v poslední době?" Prezidentova reakce byla opět stručná a vyhýbavá. "Pan Šlouf žije svým životem a já také," odvětil Václav Klaus. Hlavně ale že všem osvěžil paměť poznámkou, že pan Šlouf je členem sociální demokracie, tak ať si to prý vyřeší doma. Štěbetání vrabců na střechách o tom, že Jiřím Paroubkem odvržený Šlouf je především reprezentantem specifických obchodních a lobbyistických kruhů, které v politické rovině sahají od Miloše Zemana až po Topolánkovy ministry Aleše Řebíčka a Petra Gandaloviče, tentokrát Klaus nezaslechl. Je smutné, že na pozadí prezidentské volby, jsou oživováni démoni, kteří symbolizují temnou, netransparentní a klientelismem prodchnutou éru v dějinách sociální demokracie i České republiky jako takové. Zatímco se ČSSD poevropštila do té míry, že po odmítnutí křesťanského humanisty Jana Sokola před pěti lety tentokrát odvážně a v kooperaci se Zelenými a umírněnými liberály sáhla po ekonomovi s americkým pasem, tak nacionálně laděná ODS a její čestný předseda na Hradě se opírají o nepříliš vábné dědictví minulých časů.

Pak by ale slušelo odložit veškeré pokrytectví a veškerou nervozitu stranou a přihlásit se ke všem zaangažovaným partnerům veřejně. Směšné bagatelizování linky Weigl - Šlouf a prezidentovo vykrucování před televizními kamerami je nedůstojné politika formátu Václava Klause, ale zejména samotného výběru hlavy státu. Dodejme, že příznačně nepřímého a nejspíš také neveřejného.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .