Falšovali komunisté volby?

KSČ získala volební číslo 1, záběr z amerického filmového týdeníku "The March of Time"
KSČ získala volební číslo 1, záběr z amerického filmového týdeníku "The March of Time"

„Dám hlas pro tebe a pro nás všechny, můj broučku, pro všechny tvoje příští dny,“ říká část básničky Zdeňka Polívky z Rudého práva z roku 1971. Jak a komu mohla ona matka dát hlas „pro svého broučka“? Zdá se to jako nesmysl, ale jsme v komunistickém Československu, kde celé volby byly v podstatě nesmyslem…

Ty první, které navazovaly na srpnovou okupaci roku 1968, se stále odsouvaly, až je můžeme nazvat volbami „věčně odkládanými“, protože i tehdejší režim se svých občanů vlastně trochu obával, že by snad nebyli poslušní. Další volby, o pět let později, byly „volby bilancující“, v roce 1981 následovaly volby ve znamení „vše v pořádku, až na to zdražování“ a poslední volby se v éře komunistického Československa konaly roku 1986 „podle starých šablon“.


Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek a režii měl Michal Bureš. Hostem byl historik PhDr. Tomáš Vilímek, Ph.D.

Jakou roli vůbec měly plnit volby, které volbami vůbec nebyly? Volič si nejen nemohl vybrat, koho volit, ale dokonce i z práva „nevolit“ se stala povinnost, a to kontrolovaná. Nezúčastnit se voleb, nebo dokonce zajít za plentu, znamenalo další problémy pro dotyčného i pro jeho rodinu. Na otázku, proč se vůbec volby konaly, když výsledek byl předem jasný, odpovídá v pořadu historik Tomáš Vilímek tak, že „volby plnily řadu jiných úkolů“.

Pavel Wonka, oběť voleb

S volbami souvisí i rozsudky, které poslaly lidi do vězení. A nešlo přitom ani o žádné významné disidenty. Stačilo tak málo, třeba se v hostinci nelichotivě vyjádřit o socialismu, nebo psát alarmující anonymní dopisy o nešvarech a nepořádcích, a dotyčného kriminál neminul.

Pavel Wonka

Zcela výjimečným je ve svém tragickém důsledku příběh Pavla Wonky, který se rozhodl využít ústavního práva – formálně existujícího i v komunistickém Československu – kandidovat. Skončil ve vězení a posléze zde tragicky umírá. Je jednou z obětí tzv. voleb, které přitom patří k základním lidským právům v demokratických státech, za které naši předci tolik let bojovali.

Ale to by nesměl existovat totalitní stát, který nebral vážně ani to, co si sám schválil – ať to bylo na papíře, v zákoně, v ústavě, či v mezinárodní smlouvě. Celá absurdita pak byla zahalena do vysvětlování, že se jedná o „demokracii vyššího typu, kdy někdo moudrý – rozuměj KSČ – za nás udělá předvýběr,“ říká historik dr. Tomáš Vilímek.

Ale bylo třeba v období komunistického státu falšovat volby? Nebo stačila pouhá manipulace, zostřená opatření včetně trestů a postihů, propaganda a posilování všudypřítomného strachu? Poslechněte si další díl pořadu Jak to bylo doopravdy.